Mt 17, 1 – 9
V Polsku mi někdy vytýkali, že jsem ve svých kázáních přísný, že stále upozorňuji na hřích a vyzývám k nutnosti obrácení, ke změně jednání.
Chci říci, že Bohem a jeho soudem nestraším, ale vytrvale připomínám následky naší neposlušnosti, podceňování Božího slova a přikázání a varuji před svévolným životem a spoléháním na svou chytrost.
Dnešní svátek Proměnění Páně připomíná událost na hoře Tábor, kde se Ježíš proměnil před zraky tří apoštolů.

Mt 14, 22 - 36
V předchozím úryvku evangelia byla řeč o zázraku rozmnožení chlebů. Ježíš pěti chleby a dvěma rybami nasytil dav, kde jen mužů bylo asi pět tisíc. Evangelista vypráví, že se všichni nasytili a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. V zázraku rozmnožení chlebů církev od počátku vidí předobraz eucharistie.
Dnešní evangelium vypráví o Ježíši, který kráčí po rozbouřených vodách jezera a pak i Petr vystoupil z lodi a kráčí po vodě. Myslím si, že v této události najdeme důležité předobrazy k pochopení zázraku eucharistie.

Mt 14, 1 - 12
Po sérii podobenství, ve kterých Ježíš vysvětloval principy Božího království, pravdu o Boží blízkosti člověku, popisuje evangelista Matouš popravu Jana Křtitele.
Myslím si, že tento příběh stětí Jana Křtitele přináší zajímavou odpověď na otázku, proč lidé nechtějí přijmout pravdu o Božím království, nechtějí se podřídit vládě Boha.
Na jedné straně nám Ježíš nabízí Boží ochranu, možnost svěřit se zcela do Boží péče. Ale na druhé straně je náš hříšný život, který se nám líbí. Nechceme změnit své smýšlení, nechceme se vzdát hříchu.

Mt 13, 36 - 43
Dnešní evangelium vysvětluje podobenství o plevelu. Zabývá se problémem existence zla v nás, kolem nás a ve světě. Kde se bere zlo ve světě i v našich životech, jak zlo máme rozeznat, jak s ním zacházet?
Evangelium o tom píše: „Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.“ První kniha Mojžíšova říká, že ďábel oklamal člověka. To znamená, že zdroj zla není v Bohu ani v nás. Není to Bůh, kdo zasel plevel, ani my, lidé jsme to neudělali. Otcové církve učí, že každá lidská duše je ze své přirozenosti křesťanská, to znamená, že v jádru duše touží po dobru. Ale nepřítel zasel plevel.

Řím 8, 28 – 30; Mt, 13, 44 – 52
Dnešní evangelium opět vypráví o nebeském království. Toto téma nás ale moc nezajímá. Proč se zatěžovat Bohem a jeho zákony, když náš život má dost různých obtíží a problémů? Proč bychom si přidávali další těžkosti a omezení?
Když takto uvažujeme, nechápeme, co nebeské království je, co znamená Boží přítomnost v našich životech. S velkými obtížemi chápeme, že Bůh nás neomezuje, naopak, že jenom v něm a s ním získáváme pravou svobodu, která nás učiní šťastnými. Boží přítomnost v našem životě je nesmírně cenná.

2 Kor 4, 7 – 15; Mt 20, 20 - 28
Jakub a Jan patří k prvním učedníkům, které Ježíš povolal. Jsou také první, které Ježíš naučil správnému přístupu k životu.
V dnešním evangeliu vidíme Jakuba a Jana, kteří ještě nechápou Ježíšovo učení. Posílají svou matku, aby jim u Ježíše zajistila významná místa v Ježíšově království: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království“. Tento požadavek je v rozporu s Ježíšovým učením a jeho osobním svědectvím.

Na prahu nového tisíciletí prohlásil papež Jan Pavel II. za patronky Evropy tři svaté ženy: Kateřinu Sienskou, Editu Steinovou a dnešní patronku Brigitu Švédskou. Když se ve světě masově rozšířila emancipace žen, která je zbavila přirozené ženskosti, papež ženám připomněl, v čem se nachází jejich skutečná důstojnost a význam. Tyto tři ženy dosáhly takového věhlasu, že mocní tohoto světa je poslouchali, nebo jako v případě Edity Steinové, ji brutálně odstranili, protože byla zářivým příkladem víry a ovlivňovala veřejné mínění. Charakterizovala je velká moudrost, rozvážnost a síla ducha