2. neděle v liturg. mezidobí - cyklus B

1. Sam 3, 3b – 10. 19; 1 Kor 6, 13c -15a. 17 – 20; Jan 1, 35 – 42

V církvi se o Ježíši Kristu dozvídáme mnoho informací, a přesto je nám cizí a neznámý. Možná se někteří z vás ptají, proč je nám Ježíš tak vzdálený, když o něm tolik slyšíme? Dnešní evangelium ukazuje důležitý proces, který v nás musí proběhnout, aby nám byl Ježíš Kristus blízkým a mohl nám pomáhat.

Dva učedníci, Ondřej a Jan, uslyšeli od svého mistra Jana Křtitele slova, kterými vysvětlil význam Ježíše Krista: „Hle, Beránek Boží!“, což znamená Mesiáš, Spasitel. Katecheze a kázání v církví má stejnou funkci jako hlásání Jana Křtitele, který ukazuje, kdo je Ježíš. Jednou je katecheze plodnější, jindy slabší, ale jsme shromážděni jako Ondřej a Jan, abychom naslouchali zvěsti o naší spáse, naší věčnosti a o cestě k Bohu. Ondřeje a Jana zaujalo, co Jan Křtitel o Ježíši řekl. To byl velmi důležitý okamžik, to je i pro nás významný okamžik, kdy se v našem srdci rodí živý zájem o Ježíše z Nazareta. Zde se rodí moje křesťanství, protože mě to opravdu zajímá. O Ondřejovi a Janovi bylo řečeno, že opustili Jana Křtitele a následovali Ježíše. Už jim nestačilo to, co řekl Jan Křtitel, chtěli sami poznat, kdo je ten Ježíš Nazaretský. Jde o zrození naší potřeby osobně objevit tyto pravdy, které nám církev hlásá. Jde o to, aby se učení církve stalo mou osobní pravdou, abychom uvěřili. Hodně jsem o Ježíši slyšel, a teď to chci osobně zpracovat.

Ondřej a Jan se zeptali Ježíše: "Mistře, kde bydlíš?" Touha uvidět, kde žije, je touhou po osobním poznání. Lidi sbližuje, když se navzájem navštěvují ve svých domovech, tráví spolu čas v rozhovoru.

Co je tím pozváním do domu, kde Ježíš bydlí? Jistě je to četba Bible, křesťanských knih, dále je to vnitřní modlitba a zapojení do nějaké pastorační aktivity. Jde o to, aby se církev stala mým domovem; místem, kde bydlím. Měli bychom vědět, že lidé, kteří byli Ježíšem osloveni, začali pravidelně a s velkou láskou číst Bibli. Stali se horlivými v touze poznávat víc a více Boha, modlit se a odvracet se od hříšných věcí. Tito lidé se opravdu změnili. Když se osobně setkali s Ježíšem, přestal pro ně být krásnou ideou a stal se jejich přítelem. Plodem tohoto přátelství je hledání společenství, ve kterém mohou s bližními sdílet své zkušenosti, jak Ježíš změnil jejich život, modlit se za sebe navzájem a angažovat se v pastoračních aktivitách.

Evangelium o Ondřejovi a Janovi dále říká, že "v ten den zůstali u něho (u Ježíše)". Člověk, který zjistil, že Ježíš je živý, že je Spasitelem, a že v něm získá život věčný, nechce Ježíše opustit, nechce ztratit tuto úžasnou zkušenost. Ondřej, když uviděl, kde Ježíš žije, když ho skutečně poznal, chtěl sdílet svou zkušenost s dalšími, prvním byl jeho bratr Šimon Petr. Přivedl ho k Ježíši. Opravdové poznání Ježíše Krista je něčím, o čem nemohu nemluvit s ostatními. Touha sdílet se s druhými o Ježíši je potvrzením, že mi není vzdálený, teoretický, spojený pouze s definicemi z katechismu, ale je mi blízký: Poznal jsem ho osobně, zaujal mě. Moje zkušenost setkání se vzkříšeným Ježíšem a s jeho reálnou přítomností se odráží v mém mravním životě. Chápu, že mé "tělo není pro smilnění", ale pro následování Ježíšovy čistoty a lásky. Svatý Pavel učí: "Už nepatříme sami sobě", ale vzkříšenému Pánu. Jde o vnitřní uvědomění, které mě povede k životu podle pravidel, které Ježíš nechal ve svém evangeliu. Začínám žít, jako žil Ježíš.

V prvním čtení jsme slyšeli historii Samuela, kterého Bůh učil, jak uslyšet Boží hlas a poslouchat ho. Třikrát jde Samuel k Elímu s přesvědčením, že ho Elí volá. V osobě kněze Elího můžeme vidět hierarchickou církev. Potřebujeme Samuelovu připravenost dát svůj čas, svou sílu a schopnosti k dispozici církvi. Jde o vědomí, že se také já musím začlenit do nějaké společnosti, do nějaké pastorační aktivity. Samuel nás učí, že máme být připraveni, máme být k dispozici při každém zavolání. Opravdoví křesťané pohotově obětují svůj čas, své schopnosti a finančně podporují dílo církve.

Pokud se nenaučíme sloužit církvi, nedojdeme k poznání, ke kterému došel Samuel: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá“, nezrodí se v našich srdcích otázka Ondřeje a Jana: „Mistře, kde bydlíš?“ Naše křesťanství tak zůstane mrtvé, bude pro nás zatěžující povinností, něčím, co nám nikdy nepřinese radost a naději, která se rodí jen v setkání s živým Bohem. A tam, kde chybí zkušenost setkání s živým Bohem, chybí také zkušenost Boží pomoci. V boji se zlem zůstáváme sami. Žádný člověk nemá sílu překonat zlo sám. Potřebujeme nezbytně Boha a jeho lásku. Našim úkolem je jít po cestě, která vede k Bohu, která otevírá naše srdce Boží milosti. Máme svědectví Samuela, Ondřeje a Jana, můžeme se od nich učit.