Památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie

Rodíme se s dědičným hříchem, to je podstatný fakt. Je třeba naučit se vnímat náš hřích a zároveň přijímat vykupitelské dílo Ježíše Krista. Člověk se sice rodí s hříchem, ale díky Kristu je možné jej překonat.
Chceme-li se zamyslet nad obsahem slovního spojení „Neposkvrněné Srdce Panny Marie“, musíme odkázat na dogma z roku 1854. Papež Pius IX. vyhlásil, že Matka Kristova byla od prvního okamžiku své existence (tedy od okamžiku početí) osvobozena od poskvrny dědičné viny. Dogma ukazuje Marii jako Neposkvrněnou, tedy nezatíženou břemenem hříchu. Tento jedinečný stav Ježíšovy Matky je dílo Božího posvěcujícího působení.

Diskutované dogma lze tedy nazvat „dogmatem posvěcení“. Církevní otcové i raní křesťanští spisovatelé zdůrazňovali Mariinu svatost již v matčině lůně. Již v okamžiku svého početí byla Maria omilostněna Bohem a posvěcena, aby se mohla stát Matkou Boží. Toto "předvykoupení" Marie nezmenšuje Kristovo spásné dílo, ale ukazuje na Krista. On je v tomto tajemství nejdůležitější. Neposkvrněné početí je třeba považovat za znamení, které z Marie činí „místo“ hodné vtělení věčného Božího Slova.
Mariino posvěcení je od počátku jejího života připisováno Duchu svatému, „prameni veškerého posvěcení“. Proniknuta posvěcující činností Boha se stala skutečným „chrámem Ducha svatého“. V tomto chrámu už nebylo místo pro hřích, ale pouze totální obrácení ke Kristu. Maria díky Duchu svatému dosáhla nejvyššího stupně zbožštění a lásky Boha, a její láska se ukázala být tak intenzivní, že se stala láskou tvořivou a plodnou.
Dnes uctíváme Mariino Neposkvrněné Srdce.
Postoj, který máme zaujmout, ukazuje církev v textu dnešního evangelia: "A jeho matka uchovávala všechna tato slova ve svém srdci".
Toto uchovávání slova ukazuje na život soustředěný na Boha. To je předmětem úvah a napodobování těch, kteří uctívají Mariino Srdce.
Dnes s hrůzou pohlížíme na zpustošení lidské společnosti, na rozpadající se rodiny, na devastaci víry a mravů a tradičních ctností našich předků; litujeme těchto katastrof, přemýšlíme o jejich příčinách. Skrze proroka Duch svatý odhalil příčinu tohoto zpustošení: "„Učinil z ní zpustošený kraj; leží přede mnou truchlivá a zpustošená. Zpustošená je celá země a není nikdo, kdo by si to bral k srdci." (Jerem. 12, 11). Maria věnovala pozornost všemu, co se kolem ní dělo, a rozjímala o tom ve svém srdci, dává nám příklad, jak proměnit události kolem nás, abychom povstali ze svých běd.
Také svatý Augustin ukazuje na srdce a cestu z nejistot: "Stvořil jsi nás pro sebe, Pane, a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v tobě."
Je to výzva, abychom vstoupili do svého srdce a zamysleli se a podívali na vše, co se v nás děje a v čem žijeme.
Mariino Srdce nás učí vnitřnímu životu, vnímat a hlídat své myšlenky, uspořádat svůj život, svůj vztah k bližnímu a Bohu, a tam také objevit skutečné hodnoty. Nejde o teologické spekulace, ale o to, abychom naše srdce udrželi co nejblíže Ježíši a Marii.