Čtvrtek - 17. týden v liturgickém mezidobí

Mt 13, 47 – 53
Ježíš v tomto podobenství znovu vysvětluje principy nebeského království. Tentokrát použil obraz rybolovu a znovu ukazuje, že realita nebeského království je Boží nabídkou lidem na zemi, na které člověk může žít obklopen Boží péčí. Síť této Boží nabídky chce shromáždit všechny lidi. Bůh neodpírá svou lásku žádnému člověku.

Boží srdce chce k sobě přitáhnout každou lidskou bytost, jako tato evangelní síť, která zahrnuje všechno možné.
Ale nakonec přichází chvíle, kdy jsou naplněné sítě vytříděny: „Co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, se vyhodí“. Ježíš nás znovu vede k zamyšlení nad kvalitou našeho křesťanství. Skutečnost, že přicházíme do kostela, ještě nic neříká. Pro Boha je důležitá velikost lásky, kterou žijeme každý den. V každém našem jednání musíme být spravedliví.
Možná se ptáte, jak můžeme být spravedliví? Jak je možné žít podle přikázání lásky k bližnímu?
Ježíš, když odpovídá na tuto otázku, hovoří o učitelích Zákona, kteří jako učedníci nebeského království dobře učí o Božích věcech. Potřebujeme najít v církvi takové kazatele, kteří budou dobře vysvětlovat Boží pravdy. A my sami potřebujeme odvahu a pokoru, abychom přijali z úst kazatelů Božího slova napomenutí a napravili se. Proto máme učitelský úřad církve, proto jsou ustanoveni pastýři církve v osobách biskupů, kněží a katechetů, aby rozlišovali, co je správné, co k životu s Bohem nevede a co škodí dobrým vztahům mezi námi. Oni přijali dar Ducha svatého, aby správně vedli k porozumění Božímu slovu. Ježíš k nám mluví skrze pastýře církve, které máme poslouchat, ale také musíme být prozíraví a zkoumat, zda učí ve shodě s Božím slovem. Na jedné straně Bůh žádá poslušnost, ale dal do společenství křesťanů i dar rozlišování, aby poznali, zda pastýři učí dobře.