Sobota - 17. týden v liturgickém mezidobí

Mt 14, 1 – 12
Po sérii podobenství, ve kterých Ježíš vysvětloval principy Božího království, pravdu o Boží blízkosti člověku, popisuje evangelista Matouš popravu Jana Křtitele.
Myslím si, že tento příběh stětí Jana Křtitele přináší odpověď na otázku, proč lidé nechtějí přijmout pravdu o Božím království, proč se nechtějí podřídit vládě Boha.
Na jedné straně nám Ježíš nabízí Boží ochranu, možnost svěřit se zcela do Boží péče. Ale na druhé straně je náš hříšný život, který se nám líbí.

Nechceme změnit své smýšlení, chceme si ponechat svou pravdu, nechceme se vzdát hříchu.
Jan Křtitel nekompromisně vyčítal lidem jejich hříchy. Nebál se také panovníkovi říci, že hřeší.
Žít v realitě Božího království vyžaduje jasné rozhodnutí žít podle Boží moudrosti, souhlasit s Boží vůlí ve svém životě. A z toho plyne nutnost přestat hřešit, změnit směr. Ježíš v podobenstvích o Božím království neustále upozorňoval na důležitost dobrého křesťanského života. Na konci bude zúčtování, které rozhodne o spáse nebo o zatracení.
Od prvotního hříchu máme sklon více podlehnout pokušení a hřešit, než naslouchat Bohu a jít cestou poslušnosti, která vede k věčnému životu. A pak různým způsobem umlčujeme hlas svědomí, který nás nabádá a volá k obrácení.
Příběh Heroda ukazuje, jak snadno nacházíme způsob, jak se zbavit bolestných výčitek, abychom se nemuseli vzdát hříšného života.
Skutečné setkání s Bohem však vyžaduje obrácení, odchod od hříchu. Pole zaseté dobrým zrnem může být rychle zapleveleno. Mohu být špatnou rybou v síti, která bude vyhozena.
Prosme o Boží milosrdenství, abychom patřili k čtvrtině těch, v jejichž srdcích Boží slovo přináší dobrou úrodu.