Středa -18. týden v liturgickém mezidobí

Mt 15, 21 – 28
Dnešní evangelium vypráví příběh o Ježíšově setkání s kananejskou ženou. Tato kananejská žena má potíže se svou dcerou, která je krutě posedlá. Matka žádá Ježíše o pomoc, ale on,  zdá se, pomoc odmítá. Jeho slova jsou tvrdá a velmi obtížně přijatelná: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům“.
Žena měla důvod na Ježíše se urazit a odejít.

Tato slova ji ale neodradila a znovu žádala o pomoc.
Pochopila, že jí nikdo jiný nepomůže. Toto bychom měli pochopit také.
Měli bychom se od této ženy tomuto vytrvalému postoji naučit. Jak snadno se necháváme Bohem odradit? Jak rychle nás znechutí Boží mlčení, to, že nás nechává v našich problémech? Jak těžko přijímáme Boží napomenutí, Boží korekci našeho jednaní, pravdu o našem jednání, které je špatné?
Jsme přesvědčeni, že bychom všechno od Boha měli dostat, že děláme Bohu milost, že nám smí pomáhat. Je pro nás těžké si přiznat, že nám od Boha vůbec nic nepatří. Bůh se od nás neodvrátil, ale my jsme svým hříchem od Boha odešli. Dnes je v církvi slyšet, že pokud Bůh je milosrdný, žádný hřích nám nevyčítá.
Tato kananejská žena věděla, že zlo, které se dotklo její rodiny, sama nezdolá. A pak měla dvě možnosti. Buď zůstane se svým trápením sama, nebo v pokoře příjme poučení a pomoc Ježíše.
Dnešní evangelium ukazuje, že Bůh nám napřed ukáže pravdu, že jsme hříšníci. A když to v pokoře srdce uznáme a pak pokorně žádáme o pomoc, dostaneme ji. Boží pomoc vyžaduje pokorné lidské srdce.