Čtvrtek - 20. týden v liturgickém mezidobí

Mt 22, 1 - 14
Dnešní evangelium vypráví, jak nám Bůh dává spásu. Spása je dar. Je to pozvání ke společné hostině. Bůh s námi chce sedět u svého stolu. Spása je oslavou společenství s Bohem. Obraz stolu a hostiny hovoří o přátelských vztazích. Když nás Bůh zachraňuje, zároveň nás zve k velmi blízkému, důvěrnému přátelství.

V dnešním evangeliu jde ještě o mnohem víc. Evangelium mluví o svatební hostině. Bůh nás zve nejen na nějakou párty, ale na svatební hostinu, kde nejsme jen hosty, ale Bůh v nás chce vidět svou snoubenku. Ženich je Ježíš Kristus a my jsme jeho snoubenkou.
Nejde tedy jen o pozvání na hostinu, ale o rozhodnutí, že se chceme stát Boží rodinou, snoubenkou Ježíše Krista.
Když odmítáme Boží pozvání vstoupit s ním do blízkého společenství, odmítáme dar nového, věčného života. Volba nějakých osobních zájmů, pozemských záležitostí místo setkání s Bohem, se stává naším prokletím, naší záhubou.
Druhá část evangelia vypráví o pozvání na svatební hostinu každého, kdo se nechal oslovit. Bůh každého hledá a zve ho, aby s ním vstoupil do rodinného vztahu. Svatební obřad je připraven, ženich čeká. Je naší tragédií, když ignorujeme Boží pozvání. To dokresluje obraz muže, který není oblečený ve svatebním oděvu.
Dnešní evangelium můžeme aplikovat na naši účast na mši svaté. Přijímání eucharistie není nic jiného než sňatek s Ježíšem. Manželským slibem se muž a žena stávají nerozlučnou jednotou, stávají se jedním tělem. Přijetím eucharistie se sjednocujeme s Ježíšem. On a já se stáváme jednou osobou. Už nežiju já, ale žije ve mně Ježíš.
Muž bez svatebního oděvu, je ten, kdo je na mši svaté, ale nepřijímá eucharistii. Jeho osud je také prokletý.
Boží pozvání musíme přijímat velmi zodpovědně, nesmíme je podceňovat. Lhostejnost k Boží milosti je pro nás vždy prokletím, cestou k záhubě.