Sobota – 20. týden v liturgickém mezidobí

Mt 23, 1 - 12
Každé náboženské společenství potřebuje nějakou řídící strukturu, která dává potřebný řád, pověřuje nebo posvěcuje osoby ke konání náboženských obřadů, stará se o správné předávání náboženských zásad, výklad textů svatých knih a podobně. To platilo a platí pro mojžíšské náboženství, pro Starý zákon. Tyto zásady převzalo také křesťanství a jsou přítomny v životě jednotlivých církví.

Byla stanovena struktura náboženské moci a skrze ni jsou jednotlivé osoby povolány Bohem a pověřeny úkoly v církvi.
Každý člověk je bytostně nábožensky založený. Osobnost člověka výrazně ovlivňuje také jeho religiozita. Lidé, kteří mají náboženskou moc, jsou často vůči sobě nekritičtí. Je velmi obtížné přijmout kritiku a napravit se. Moc je pro každého velkým pokušením. Lidé obdaření mocí si velmi často myslí, že mají právo druhé ovládat a řídit a zneužívají je ve svůj prospěch.
Ježíš si byl vědom všech nebezpečí, která hrozí těm, kdo převezmou úřad v církvi, proto jasně vymezuje pravidla pro výkon svěřených funkcí. Správným postojem při plnění svěřených úkolů v církvi je služba: „Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem.”
A dodává: Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.”
Velikost člověka a jeho věčnost závisí na získání pokory a ochoty sloužit druhým. Jsme pozváni následovat Ježíše, který sloužil až k odevzdání svého života. Dejme si pozor, abychom se nepovyšovali nad Boha.