Čtvrtek – 21. týden v liturgickém mezidobí

Mt 24, 42 – 51
My, křesťané, očekáváme druhý příchod Pána Ježíše na konci časů. Příchod Ježíše na konci časů je dokončení Božího díla spásy, kdy naše těla budou vzkříšena. Při této poslední události na naší zemi Bůh posoudí kvalitu našeho života.

Pro jedny to bude otevření věčnosti v Boží přítomnosti, v nádheře Boží lásky a pro druhé tragická událost, krok do tmy, jedno velké nic.
V dnešním evangeliu Ježíš říká, že den jeho příchodu je zahalený tajemstvím. Přijde neočekávaně, zcela nás překvapí. Musíme být neustále připraveni. Ježíš říká, že musíme neustále bdít.
Velmi důležitá otázka je: Jak máme bdít?
Ten, komu záleží na věčnosti ve společenství s Bohem, musí být opatrný, aby nežil mentalitou tohoto světa, aby se nepodřídil pravidlům, která nabízí svět. Evangelium mluví o nespravedlivém jednaní, o utlačování druhých, o hodování, které zbavuje člověka lidskosti, kdy ztrácí svou důstojnost: zneužívá své bližní pro svůj zisk a pro své cíle a hoduje a popíjí s opilci.
Věčnost nám otevírá dodržování Božích přikázání, pravidel, která nám Bůh dal ve svém slově. Bdění je pravidelná četba Bible, abychom kontrolovali, zda je naše jednání ve shodě s Boží moudrostí. Svatý Pavel doporučuje: „Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem … Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými“.
Člověk očekávající věčnost v Bohu ví, co je Boží milost a neustále se snaží spolupracovat s ní. Již zde na zemi se přátelí s Ježíšem Kristem, který je jeho osobním Pánem a Spasitelem, aby se na konci časů, v poslední den mohl úplně sjednotit s Ježíšem a tak se s ním stát jedno tělo. Obrazem věčnosti je tělo, kde Ježíš je hlava, a my jsme údy.