Čtvrtek – 32. týden v liturgickém mezidobí

Lk 17, 20 – 25

V dnešním evangeliu se farizeové ptali Ježíše na příchod Božího království. V židovském vědomí bylo Boží království spojené s určitým teritoriem a s jejich národem, ve kterém Bůh vládne. Ježíš odpověděl, že Boží království se nepodobá lidským strukturám státu. Bůh svou vládou neuplatňuje způsobem, který známe ze struktur vlády na zemi.


Vládcové tohoto světa nás neustále klamou, aby nás mohli využívat pro své sobecké cíle a často nás i ničí. Naproti tomu Bůh nás vede ke štěstí a na konci pozemského života nám dává život věčný.
Ježíš dále řekl, že Boží království je již mezi nimi a nepřímo ukázal na sebe, když mluvil o Synu člověka.
Z toho plyne, že Boží království je tam, kde je přítomen Ježíš Kristus, kde člověk vyzná, že Ježíš Nazaretský je jeho osobní Pán a Spasitel. Boží království očima nemůžeme vidět. Místem Božího kralování je lidské srdce, které se podřídilo Ježíšově vládě, kde je Ježíšovo Evangelium základem života. Bohužel, my lidé nemáme dobrý vhled do srdcí bližních, moc nevíme a snadno se můžeme mýlit.
Ježíš nás dnes v evangeliu vybízí, abychom prozíravě hodnotili náboženské postoje. Abychom nepřijímali vše, co lidé a zvlášť někteří liberální pastýři církve říkají a za evangelium vydávají: „Budou vám říkat: Hle, Boží království je zde!, Hle, je tady! Neodcházejte a neběhejte za nimi! Boží království je mezi námi, protože Ježíš Kristus je přítomen ve svátostech církve. Prostřednictvím vědomého přijímání svátostí Boží království vstupuje do našich životů a žije v nás.
Aby nás Bůh mohl zahrnout svou láskyplnou péčí, musíme poctivě vyznávat, že Ježíš Kristus je náš osobní Pán a Spasitel, že skutečně toužíme vidět Syna člověka v poslední den, vidět ho tváří v tvář. Pak s ním budeme kralovat navěky.