Jan 1, 43 – 51
Křesťanství vzniklo ve chvíli, kdy Ježíš Nazaretský vyzval muže, aby ho následovali a zůstali s ním. Na začátku každého křesťanského života stojí Ježíšova výzva: Pojď za mnou! První učedníci byli osobně pozváni Ježíšem. Ale už v Ježíšově době, ti, které Ježíš povolal, k němu přiváděli další. Svědectví o tom máme v dnešním evangeliu. Filip přivedl k Ježíši Natanaela.
Dříve, než Filip řekl Natanaelovi o Ježíši, nejprve sám zjistil, kdo je Ježíš Nazaretský, že je opravdu Mesiáš. Filip sdílí svou osobní zkušenost s Natanaelem: „Pojď a podívej se!“
Filip o Ježíši neposkytuje teoretické informace, ale sdílí osobní zážitky.
Jak evangelizujeme my? Jak svědčíme druhým: svým dětem a svým blízkým, aby se také stali křesťany? Máme takovou osobní zkušenost s Ježíšem, která druhé opravdu přivede k přemýšlení o víře?
Když Filip vypraví Natanaelovi o Ježíši, že je Mesiáš, Natanael pochybuje, ale Filip vybízí: Pojď a podívej se. Podívej se, kdo je Ježíš z Nazareta. Zažil jsem i já krásu a hloubku osobního vztahu s Ježíšem, jeho lásku, o které mohu vydat svědectví?
Ježíš řekl o Natanaelovi: „To je pravý Izraelita, ve kterém není lsti“. Abychom se mohli setkat s Ježíšem, musíme mít ryzí srdce. Musíme mít upřímnou touhu po Bohu, touhu skutečně vidět Boží tvář. Jestli nám stačí náboženské obřady, naše osobní zbožnost, určitě nebudeme mít zájem o živého Boha, o zážitek jeho přítomnosti. Člověk, který se pravdivě dívá na svůj život, ví, že potřebuje pomocníka a zachránce, je si vědom své slabosti a neschopnosti konat dobro, ví, že sám sebe nespasí, že k tomu potřebuje Boží pomoc.
Touha po Bohu, po věčnosti, a také vědomí nutnosti Boží pomoci k dobrému a šťastnému pozemskému životu otevírá cestu k Boží milosti. Ježíš řekl Natanaelovi: Uvidíš ještě větší věci“.
Velké Boží skutky dosvědčuje církev po celá staletí. Mějme vnímavé srdce, abychom uviděli i my Boží jednání a navzájem se dokázali ve víře povzbuzovat.