2. neděle adventní -10.12.2017

Mk 1, 1 – 8

Dnešní evangelium nám ukazuje svatého Jana Křtitele a jeho poselství, s kterým se obrátil k lidem, kteří k němu přicházeli: „připravte cestu Pánu!“. Papež Benedikt šestnáctý, ještě jako kardinál, v jednom ze svých projevů řekl o Janu Křtiteli: „Základní obsah Starého zákona je stručně vyjádřen ve zprávě Jana Křtitele: Čiňte pokání! K Ježíšovi nepřistoupíme bez Jana Křtitele. Nemůžeme se k Ježíši dostat, dokud nezaslechneme volání jeho předchůdce. A navíc i sám Ježíš přijal Janovo poselství do vlastního kázání: „čiňte pokání a věřte evangeliu!“

V dnešním evangeliu svatý Marek říká: „Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání na odpuštění hříchů“. Měli bychom se ptát: Co po nás Jan vyžaduje ve svém volání, když říká, že se máme obrátit?

Řecké slovo pro obrácení (metanoia) znamená, že máme přemýšlet a udělat nutnou revizi individuálního a společenského života a tak umožnit Bohu proniknout do principů, které řídí naše životy. Nemůžeme se nechat vést obecně přijímanými názory.

Obrácení znamená, že nežiji jako všichni ostatní, že nejednám jako všichni ostatní, že své špatné činy neospravedlňuji tím, že jiní jednají stejně. Ale dívám se na svůj život očima Boha, proto volím dobro, i když je to nepohodlné a obtížné. Žiji novým životním stylem, kde v centrum stojí setkání se vzkříšeným Ježíšem.

Obrácení (metanoia) znamená, že odmítám soběstačnost a uvědomuji si nutnost přilnout k Ježíši Kristu, že potřebuji jeho odpuštění a přátelství. Kde se jeho láska stává měřítkem a kritériem mého vlastního života. Ježíš Kristus se musí stát mým přítelem, kterého jsem potkal a nechal jsem se proniknout jeho láskou.

Pokud se mé křesťanství zakládá na několika definicích z katechismu a modlitba je jen bezmyšlenkovitým recitováním modlitebních textů, pak můj duchovní stav vyžaduje obrácení, protože Bůh existuje, Bůh žije, není nějakou neosobní skutečností, ale osobou, se kterou se mám setkat tváří v tvář.

Důležitým problémem naší doby je krize poznání Boha, maskovaná prázdnou religiozitou. Žijeme, jako by Bůh neexistoval, a pokud připustíme, že existuje, nevěříme, že nám pomůže, takže spoléháme jenom na sebe. Jsme přesvědčeni, že všechno záleží na nás, a že také naše věčnost závisí na našem osobním úsilí.

Proto výzva Jana Křtitele k obrácení, to znamená k osobnímu setkání s tím, který křtí Duchem svatým, je pro nás tak zásadní.

Papež Benedikt šestnáctý vysvětluje podstatu obrácení takto: „K poznání Boha nepřivedeme člověka jen samými slovy. Podobně jako se neseznámíme s druhým člověkem skrze informace z druhé ruky, stejně nepoznáme Boha, když o něm budeme mít jen teoretické informace, získané v katechezi církve. Hlásat Boha znamená přivést člověka do živého vztahu s Bohem; a to znamená učit ho modlitbě, která je rozhovorem s Bohem, která je setkáním s ním. Pouze díky zkušenosti, že mohu mluvit s Bohem, podobně, jako mluvím s druhým člověkem, se jeho existence stává zřejmá. Proto jsou tak důležité školy modlitby, místa, kde se křesťané společně modlí“.

Diskuze o Bohu by vždy měly vést k rozhovoru s ním. Pravé hlásání Boha musí vést k setkání s Bohem, který žije, který existuje, aby pak z tohoto setkání vzniklo pouto přátelství, živé společenství, které

vede k rozhodnutí: Veď mě Bože, protože jsem pochopil, že v každém okamžiku života potřebuji, abys mi pomáhal.

Když se takto rozhodneme, tehdy nám Bůh dává milost spravedlivého života, to je života, který je stále méně ovládán hříchem. Pokud dáme Bohu skrze Ježíše Krista souhlas, aby nás vedl životem, protože chápeme, že on pro nás není konkurence, ale zárukou naší velikosti, tehdy se náš život na zemi stane velikým a získáme nesmírnou hodnotu. Boží přítomnost postaví hranici všem mocnostem tohoto světa, včetně hříchu.

V Janově výzvě k obrácení máme pochopit tento směr myšlení, zvolit nový směr života, kde všechno opíráme o živé přátelství se zmrtvýchvstalým Ježíšem, který nám dává Ducha svatého, tuto jedinou pomoc, která umožnuje volit dobro a pak je i konat.