3. sobota v mezidobí – 2018

2 Sam 12, 1 - 7a,10 – 17; Mk 4, 35 – 41

Dnešní první čtení vypráví příběh ze života krále Davida, který zhřešil s Batšebou a pak objednal vraždu jejího manžela. Tento příběh popisuje vývoj a eskalaci hříchu v lidském životě a upozorňuje na jeho důsledky.

Na začátku stojí zájem o nahé tělo krásné cizí ženy, pak dojde k cizoložství a touze legalizovat tuto špatnost, což vede k ještě většímu hříchu. David se rozhodne zavraždit manžela této ženy, se kterou zhřešil. S hříchem je to vždycky tak, že když se mu podvolíme, hřích se rozbují jako nádor.

Dalším úskalím hříchu je jeho hodnocení. Člověk závažnost a význam svých hříchů vždy snižuje. To dokládá Davidovo posuzování muže, který ublížil chudákovi. Zámožného pachatele odsuzuje na smrt a svůj velký hřích nevidí. Chová se, jako by se nic nestalo.

Na jedné straně se David choval podle a ničemně, ale na druhé straně ukazuje svou velikost, když pokorně přijme napomenutí proroka, který na něj ukáže: „Ty jsi ten muž!“ a pak vyznává: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“.

Prorok Nathan svým napomenutím krále hodně riskoval.

Schopnost přijmout napomenutí od druhého náleží k velkým ctnostem křesťanského života. O Davidovi Bible říká, že v něm Bůh měl zalíbení. David se snažil být spravedlivým před Bohem, avšak byl schopen spáchat velmi těžké hříchy.

Stejné je to s námi. Snažíme se žít spravedlivě, ale neměli bychom nikdy zapomenout na slabost našeho těla, na naši náklonnost k hříchu. Dnešním čtením nás Bůh upozorňuje na nutnost přijímat napomenutí. Musíme vědět: Také já jsem hříšník, a proto nemám právo soudit druhé.

Dnešní první čtení také říká, že hřích má bolestné důsledky. Syn, který byl Davidem počat, musel zemřít. Hříchem přivolané zlo, se projevuje i v budoucnu. Bývá to i častá odpověď na otázku po příčině utrpení v našich životech, nebo v životech našich milovaných. S hříchem je to tak, že vždy nechává následky.

Evangelium nám ukazuje Ježíše, který má moc nad každou bouří, nad každou vichřicí, která se snaží zničit náš život. Ale také ukazuje Ježíše, který spí, jako by neměl o nic zájem, jako by neměl zájem o tragédie, které na nás dopadají.

Petr probudil Ježíše slovy: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“. Myslím si, že opravdu potřebujeme odvahu Petra, abychom požádali Ježíše o potřebnou pomoc, o potřebnou záchranu. Myslím si, že bychom měli i křičet k Bohu: Pane, zhřešili jsme a teď se v našich životech dějí zlé věci. Kdo nám pomůže, když ne Ty, Pane?