1. sobota v měsíci - 3. 2. 2018

Mk 6, 30 - 34

Bůh se stal člověkem, aby nám pomohl dobře a úspěšně prožít život na Zemi, a především, aby nám mohl dát život věčný. Bez Boží pomoci nejsme schopni překonat zlo, které nás neustále ovlivňuje, nejsme schopni překonat smrt.

Jsme často pyšní, nafoukaní, nechceme respektovat své hranice, svou bezmoc vůči zlu, nechceme uznat svá pochybení, svá provinění. Nadto si myslíme, že jsme si Boží pomoc zasloužili, že je nám Bůh zavázán pomáhat. Stále více žijeme mentalitou zábavy, nebereme vážně své životní úkoly a povinnosti, a myslíme si, že můžeme jiné zneužívat pro svou zábavu a zisk. Bůh má povinnost všechna naše selhání uklidit. Jsme uražení na Boha, když po nás neuklízí. A odcházíme od něj, když neplní naše přání.

Setkáváme se také s míněním, že nás Bůh trestá, že nám posílá stále nové kříže, že na nás dopouští utrpení. Je to naše vnitřní potřeba přičítat Bohu zlo, abychom se zbavili výčitek svědomí a získali klid. Netušíme, že nás takové smýšlení a řeči odvádějí od Boha, a zbavujeme se tak Boží ochrany.

V Bohu není žádné zlo. Bůh nám nepřidává žádné utrpení, netouží nás ničím dalším zatížit.

Vysvětlení potřebuje také naše zkušenost Boží nepřítomnosti. Potřebujeme Boha, modlíme se o pomoc a Boha nenacházíme.

Ježíš přicházel k lidem, aby se s nimi setkal a sloužil jim svou pomocí: uzdravením, potěšením, osvobozením od působení zlého ducha. Ale také se často vzdaloval, chodil na opouštěná místa, na nějakou horu. Lidé ho museli hledat a najít. O tom nám vypráví dnešní evangelium. Ale lidé se opravdu snažili Ježíše najít, aby se s ním setkali a získali potřebnou pomoc.

Naše zkušenost s touto takzvanou Boží nepřítomností má především výchovný smysl. Boží dary jsou vždy velké, potřebují rozšíření kapacity našeho srdce. Naše srdce musí být velké, aby mohlo přijímat Boha. Musíme být vyškoleni, dobře vycvičeni, abychom byli schopni přijmout Boží milost. Výuka zpočátku nebývá příjemná. Přáli bychom si, aby nás Boží pomoc stála co nejméně úsilí i peněz. Ale Bůh žádá víc, často hodně práce na sobě. Žádá, abychom častěji přicházeli na mši svatou i ve všední den, na modlitební setkání, například na růženec před mší svatou, na setkání s Biblí, zúčastnili se nějaké poutě a podobně. K získání Boží pomoci nestačí nedělní mše svatá, jde o něco víc. Když někoho mám rád, vyhledávám ho, a chci s ním být co nejčastěji.

Při obraně Brna před švédskou armádou přišla Boží pomoc v poslední chvíli. Bůh velmi často jedná tímto způsobem a my potřebujeme vytrvat v naději, neztratit víru v Boží pomoc. Našemu městu skutečně pomohla Panna Maria skrze Svatotomskou ikonu. Dodnes je tato ikona uprostřed nás. Když máme problém vytrvat v důvěře v Boží prozřetelnost, v to, že Bůh nás nenechá napospas zlu, že nám jistě pomůže, můžeme se obrátit k Palladiu města Brna, a prosit Pannu Marii o pomoc, o sílu vytrvat ve víře v Boží milost. Proto se tady  každou první sobotu v měsíci setkáváme na mši svaté.