Úterý - 5. týden v mezidobí 2018

Mk 7, 1 – 13
Dnešní evangelium vypráví o konfliktu, který vznikl mezi Ježíšem a skupinou farizeů a učitelů Zákona. Farizeové a učitelé Zákona byli mnohokrát pohoršeni slovy a činy Ježíše a jeho učedníků, které považovali za rouhání. Podle židovského náboženského chápání Božích přikázání Ježíš nejednal správně a klamal lid.


V dnešním evangeliu byla položena otázka: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice předků?“
Pro Židy i pro nás je tradice důležitá, protože nám pomáhá lépe pochopit a plnit Boží přikázání. Vidíme ale, že Ježíš má vůči tradici a jejímu nekritickému naplňování výhrady. Úkolem tradice je pomoci správně plnit Boží přikázání, abychom nezabloudili v nabídkách světa, ale lépe chápali Boží moudrost a podle ní žili.
Stává se, že tradice neplní podpůrnou úlohu na cestě k Bohu, ale sama se stává cestou. Proto Ježíš říká: „Tento lid mě uctívá rty, ale jeho srdce je daleko ode mne. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními“. Naše lidské nápady a představy nesmí překrucovat význam Božího slova. Naše myšlenky jsou nám vždy bližší než Boží slovo, snadněji posloucháme sebe, než Boha. Máme obrovský problém s poslušností. Svým myšlením často racionalizujeme Boží moudrost, vylučujeme to, co se nám zdá těžké, neodpovídá našemu porozumění, nedává nám to smysl.
Boží moudrost vždy stojí proti mentalitě tohoto světa. Není možné usmířit moudrost světa s Boží moudrostí. Každá snaha v tomto směru je vystoupením proti Bohu. Ježíš celým svým učením a jednáním ukazoval, že přátelství se světem je zároveň nepřátelství s Bohem. Musíme velmi bedlivě reflektovat své jednání, abychom v Božím jménu nenaplňovali své představy.
Dnešní evangelium nás upozorňuje, že dobře pochopit Boží přikázání není jednoduché, že potřebujeme neustálou otevřenost ke korekci svého náboženského myšlení a jednání.