6. neděle v mezidobí - 2018 – B

Mk 1, 40 - 45
Dnešní evangelium vypráví o uzdravení malomocného. Poselství, které z tohoto úryvku vyplývá, jde dvěma směry. Za prvé: nemoc i neléčitelná choroba, jakou bylo v té době malomocenství, může být uzdravena Ježíšem Kristem. Samozřejmě, jen pokud nemocný věří, že to Ježíš dokáže. Toto uzdravení nám ukazuje, že Bůh je schopen vypořádat se skrze Ježíše Krista se všemi našimi problémy. Co je pro nás nemožné, je u Boha možné.

Malomocný z dnešního evangelia padl před Ježíšem na kolena a požádal ho: „Chceš – li, můžeš mě očistit“. Projevil víru a pokoru, které jsou také pro nás nezbytné, abychom mohli správným způsobem stát před Bohem. Pokleknutí na kolena a žádost: "pokud chceš" - vypovídá o pokoře a opravdovosti. Malomocný z dnešního evangelia věděl, že Bůh není příčinou jeho nemoci, že si jeho utrpení nepřeje. Takový postoj nemá člověk, který se Bohem cítí zraněn, kdo si myslí, že jeho utrpení je Boží vůle. I kdyby si myslel, že on sám je příčinou svého neštěstí, protože malomocenství bylo v té době považováno za ovoce hříchu, přesto přistupoval k Ježíši s důvěrou. I když jsem zhřešil, Bože, tvé srdce se sklání k mé bídě, protože jsi milosrdný Bůh. I když jsem si své neštěstí způsobil sám, ty mi vždy pomůžeš – na to ukazuje slovo: „Můžeš mě očistit“. Uzdravení je plodem víry v Boží milosrdenství.
Za druhé se příběh uzdravení malomocného dotýká problému hříchu člověka. V čase Ježíše bylo malomocenství považované za zvláštní nemoc. Příčinu všech nemocí židé viděli v působení zlého ducha, ale malomocenství bylo vnímané jako ovoce zlých skutků. Malomocenství bylo ve Starém Zákoně synonymem hříchu. Podle židovských rabínů byla tato nemoc odměnou za pomluvy a očerňování - to byl případ Miriam, sestry Mojžíše. Podle jiných rabínů malomocenství způsobuje sedm hříchů: pomluva, vražda, lehkovážná přísaha, křivá přísaha, incest, krádež a žárlivost.
Když židovská moudrost hovoří o malomocenství, odvolává se také ke dvěma velkým tragédiím tohoto národa. Připomíná dvojí zničení Jeruzalémského chrámu, poprvé Babyloňany, podruhé Římany a komentuje to takto: Hřích vyhnal z Jeruzalémského chrámu Boží slávu a nikdo nehlásal slova Boží moudrosti, která by oznamovala: nečistý, nečistý.
Hřích nás oloupí o Boží slávu, zotročuje nás a tak už nejsme schopni žít podle Boží moudrosti. Když hřešíme, nejsme schopni řešit své záležitosti moudře. Ale můžeme volat: nečistý, nečistý, protože jen v tomto pokorném vyznání můžeme najít pomoc.
Nejčastěji jdeme životem cestou, kterou popisuje Žalm třicátý šestý: „Nepravost mluví bezbožnému v srdci, na bázeň před Bohem se neohlíží, a tak namlouvá sám sobě, že se jeho vina nenajde a nezoškliví. Slova jeho úst jsou nepravost a faleš, přestal mít rozum a jednat správně. Na svém lůžku přemítá o nepravosti, stojí na nedobré cestě, neštítí se zlého.“
Malomocný z dnešního evangelia věděl, že je malomocný a také poznal, kde se může zachránit, a pak zavolal o pomoc. Když "říkáme, že nemáme hřích, klameme sami sebe, není v nás pravda." Malomocný uviděl Ježíše, a poznal v něm toho, který vzal na sebe všechny naše hříchy, nemoci a slabosti.
Malomocní byli izolováni od společnosti. Museli varovat lidi před svým příchodem a volat "nečistý". Když vstoupili do nějakého domu, tento dům se stal nečistým. A přesto se Ježíš dotkl nečistého. Bůh se neštítí naší nečistoty a hříchu. Ježíš se dotýká nečistého. Dnešní evangelium říká: „Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: Chci, buď čistý!“
V kontextu dnešního evangelia nemůžeme nemyslet na svátost smíření, která nás vrací zpět do společenství církve. "Jdi, ukaž se knězi" – to Ježíš řekl malomocnému. Naše srdce je již očištěno smutkem nad hříchy, touhou po Božím odpuštění, stejně jako malomocný jsme očištěni již předtím, než se ukážeme knězi. Ale úplné usmíření se děje pouze prostřednictvím služby církve, skrze kněze, který reprezentuje mystické tělo Kristovo, to je církev.
Jak vidíme, Ježíš se hlásí k zákonu.
Dnešní evangelium mluví o milosrdenství, které je v srdci Boha. Bůh nás chce léčit a očistit, je schopen vstoupit i do naší největší nečistoty, naší největší bezmoci a do nejtěžšího hříchu, ale musí o to být skutečně požádán postojem víry v jeho milosrdenství a v jeho všemohoucnost. A pak nás vede ke knězi, abychom poslouchali církev a její učení, a přijímali svátosti, protože jen ty nás mohou přivést k úplnému uzdravení.