1. neděle postní – B - 2018

Mk 1, 12 – 15
V dnešním evangeliu jsme slyšeli, jak Duch vyvedl Ježíše na poušť, kde byl pokoušen Satanem a žil tam mezi divokými zvířaty.
Evangelista Marek události z Ježíšova života popisuje velmi stručně, ale za touto strohostí se skrývá bohatý význam. Obraz pouště je prostor, který je životu nepříznivý a pro život obtížný. Poušť není oblast, kde se žije pohodlně.


Evangelista Marek používá tento obraz pouště ke sdělení, že Ježíš jde také tam, kde je těžko, aby mi ukázal, že mohu žít i v obtížných životních podmínkách. Když jsme postaveni tváří v tvář těžkostem, často říkáme, že to neuneseme. Dnešní evangelium nám ukazuje opak a chce nás přesvědčit, že z těžkostí se neutíká, že každou, dokonce i nejtěžší situaci můžeme zvládnout.
Ježíš, který prodlévá na poušti - je na místě, které je životu nepříznivé, a nadto je pokoušen Satanem. To se stává i nám, když se dostáváme do obtížné situace, prožíváme také pokušení. Máme vztek na Boha, jsme v pokušení od Boha odejít, pochybujeme o Jeho přítomnosti, nevěříme v Jeho láskyplnou prozřetelnost a děláme věci, které vedou ke hříchu. Toto řešení nás ale vede k ještě větší osamělosti a bezmoci vůči obtížím, se kterými se neumíme vypořádat. Vstupujeme na šikmou plochu.
Dále evangelium říká, že Ježíš žil na poušti mezi divokými zvířaty. Na poušti žije jen málo zvířat, která jsou k lidem přátelská, většinou člověka ohrožují a jsou nebezpečná. Často vnímáme druhého člověka jako nebezpečné divoké zvíře. V žalmu dvacátém druhém žalmista volá: „Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem“. Tento obraz, který ukazuje Ježíše žijícího mezi divokými zvířaty, chce znovu ukázat, že je možné žít s lidmi, kteří jsou vůči nám nepřátelští. Určitě není snadné žít a pracovat s nepřátelskými lidmi, kteří se snaží zničit všechno, co je v našem životě krásné, dobré, co nás činí šťastnými, ale Ježíš svým příkladem říká: je to možné.
Realita, ve které žijeme, je poměrně stabilní, málo toho můžeme měnit. K podstatě našeho života patří zvládání obtíží a nebezpečí tak, aby nás to nezničilo.
Rada, kterou dává Ježíš, je jedna: "Obraťte se a věřte evangeliu".
Co tato slova znamenají?
„Obraťte se“, znamená: začněte jinak myslet, změňte přístup k těžkým situacím svého života, jinak reagujte na to, co se vám děje špatného. Vzniklou situaci nemusíte vidět v černých barvách. To, co se zpočátku zdá být obtížné nebo dokonce tragické, nakonec tragické být nemusí, může nám i prospět. Nemáme se dopředu děsit obtížných situací, bát se předem zlomyslnosti lidí. Na zlo můžeme vždy odpovídat dobře. Obrácení se projevuje tím, že přijímám zásady, podle kterých žil Ježíš Kristus. Na všechno, s čím se setkávám, co se mě dotýká, odpovídám podle vzoru Ježíše Krista. Moje obrácení začíná, když vidím Ježíšovo evangelium jako podstatnou a nejlepší radu na vyřešení každého svého problému, jako vzor svého jednání.
Když se obracím, nabývám přesvědčení, že je možné na zlo odpovídat dobrem, láskou, milostí a odpuštěním. Nepotřebuji se rozhořčit, vztekat, zuřit nad prožívanou situací, být zatvrzelý k odpuštění, ale mohu opustit svou uraženost a podat ruku k usmíření.
Je takové pořekadlo: Když on je hloupý, ty buď moudrý. Nemusíme se nechat vyprovokovat zlem a odpovídat stejně. Nemusíme oplácet. Evangelium je poselství lásky, je povzbuzením k lásce. Věř evangeliu!, tedy věř, že můžeš žít láskou. Život podle lásky je vždy naše vítězství, náš největší úspěch.