Čtvrtek 22. února - svátek Stolce svatého Petra

Dnes církev slaví svátek Stolce svatého apoštola Petra, v naší bazilice dnes také slavíme svatou Ritu. Když slavíme slavnosti, připomínáme si světce církve, kteří nám pomáhají věrně kráčet po cestě křesťanské víry, abychom hlouběji přijali a prožili Boží milost.


To, co otevírá náš život Boží pomoci, je vlastně vyznání pravdy o Ježíši. To je cesta, která nás vede k Bohu. Cestu k setkání s Boží milostí a pomocí, která by vyřešila naše životní problémy, těžko hledáme.
Na jedné straně je text vyznání křesťanské víry velmi jednoduchý, potřebujeme jenom říct, že Ježíš Kristus je můj osobní Pán a Spasitel. Ale ani tomuto jednoduchému vyznání nerozumíme, protože náš život není s vírou pevně spjatý. Jde o požadavek spojení mého všedního života s tímto vyznáním. Moje vyznání víry, že On je Pán a Spasitel, není pravdivé, když tomuto vyznání moje chování neodpovídá. Bojíme se Bohu odevzdat naši svobodu. A v křesťanství jde právě o to, abychom úplně dali svůj život Bohu. Když svůj život nedávám Ježíši, moje vyznání víry je falešné. A to je pro nás zásadní rozhodnutí.
Předtím, než se Ježíš zeptal Petra, za koho Ježíše pokládá, zeptal se svých učedníků, za koho jej lidé pokládají. Na odpovědi, které slyšel, vůbec nereagoval, ačkoliv o něm mluvili jako o někom vynikajícím, jako o zvláštním člověku. Ježíš reagoval pouze na odpověď Petra. To nám ukazuje, že Bůh od nás očekává pouze tuto jedinou odpověď, vše ostatní nemá smysl.
Dnes si v naší bazilice připomínáme svatou Ritu. Příběh jejího života nám může pomoci pochopit toto základní krédo naší křesťanské víry, a také spojení tohoto vyznání s naším životem, aby to, co vyznávají ústa, bylo v souladu s naším vnitřním rozhodnutím.
Svatá Rita již jako mladá dívka, byla velmi zbožná, její hlavní touhou bylo vstoupit do kláštera. Rodiče rozhodli jinak. Rozhodnutí rodičů uposlechla. Provdala se. V manželství byla poslušná svému manželovi, což nebylo vůbec jednoduché. Nevyčítala Bohu ani smrt svých dvou synů, poslušně přijala i tuto Boží vůli. Také v klášteře, kde na konci života žila, poslouchala své nadřízené. V celém životě Rity můžeme vidět poslušnost.
Poslušnost je základní ctností, na které můžeme stavět svou víru. Bez poslušnosti víra ztrácí význam.
Od Rity se můžeme také naučit rozjímání Boží lásky v kontemplaci kříže. Rita se mohla celé hodiny dívat na kříž.
Kříž je to největší znamení Boží lásky a dobroty. Pokud člověk tuto lásku pochopil, nemůže mít strach z poslušnosti, a pokud se nebojí Boha poslouchat, jeho vyznání víry v Ježíše, že On je Pán a Spasitel, je ryzí.
Poprosme dnes svatou Ritu, aby nám pomohla se svatým Petrem vyznat víru v Ježíše, osobního Pána a Spasitele, kterému svěřujeme celý náš život. Mějme odvahu upřímně vyznat: Ježíši, důvěřuji Ti.