Středa 28. 2. – 2. postní týden

 Mt 20, 17 - 28
Ježíš jde do Jeruzaléma. Okamžik naplnění spásonosných událostí se blíží. Ježíš si je plně vědom všeho, co ho v Jeruzalémě čeká. Ví, že bude trpět, že bude krutě zavražděn. Otevřeně a velmi jasně o tom říkám svým učedníkům. Ale oni o to neprojevují vůbec žádný zájem. To, co učedníky zajímá, je jejich postavení, získání moci. Chtějí být podle kritérií světa nejdůležitější, nejvýznamnější.


Dnešní evangelium ukazuje rozpor, jaký existuje mezi myšlením lidským a myšlením Božím. Ježíš je ten, který plní Boží vůli. Nehledá nadvládu nad ostatními. Ví, že světská vláda nad druhými nikomu nic dobrého nepřinese. To, co člověk od člověka potřebuje, je nezištná pomoc. Proto o sobě říká: „Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“.
Ježíš ukazuje, že dobré lidské vztahy ničí povýšenost, domýšlivost, nadutost, pýcha a podobně. Když Jakub a Jan chtěli získat u Ježíše záruku pro své sobecké aspirace, vyvolali velké napětí a nervozitu mezi apoštoly: „Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry“. Touha vyvyšovat se nad ostatní vede vždy k napětí a konfliktům. Jakub a Jan ve svém požadavku již nepamatují na Ježíšovo rozhodnutí, kdy předal Petrovi prvenství. Touha po moci zaslepuje, ignoruje vzpomínku na Boží přikázání, je proti řádu, který Bůh lidem dal. Hlavním místem těchto napětí je manželství a související tragédie.
Postoj služby je cestou k šťastnému a úspěšnému životu na Zemi. Není to snadné a stojí to hodně utrpení. Starý člověk v nás, který se řídí sobectvím, musí zemřít a zrodit se nový, který ví, že žije proto, aby sloužil druhým. Neboť jenom tak dojdeme naší věčnosti.