Sobota 3. 3. 2018 - poutní mše svatá

Lk 15, 1 – 3. 11 – 32
Dnešní evangelium je jedním z textů, které podstatně odhalují pravdu o Bohu, o jeho dobrotě a milosrdenství. Ukazují také Boží pohled na náš hřích a též na nebezpečí falešné zbožnosti.
Otec z dnešního evangelia je obrazem Boha. Jeho dva synové jsou obrazem dvou životních směrů, kterými kráčejí lidé. První syn je obrazem cesty lidí, kteří se topí v hříchu, druhý syn představuje lidi nábožensky založené.


Otec nemanipuluje, dává synům úplnou svobodu, neukazuje svou převahu, nepodceňuje své syny, očekává od nich přátelství, ve kterém se setkají jako rovný s rovným.
Synové nepochopili srdce svého otce, neporozuměli motivům jeho jednání. Oba si nechali vnutit falešný obraz otce. Mladší syn utíká od otce do světa, starší do falešného náboženství. V základu jednání obou synů je strach, přesvědčení, že jim otec bere svobodu, že bude žádat přísný život v neustálém odříkání se radostí, zábavy s přáteli a podobně. Mladší utíká z domova hledat svobodu ve světě, starší se uzavírá do sebe a pak žije nepromyšlenou, v podstatě tragickou askezi.
Dnešní evangelium ukazuje, že falešný obraz Boha nás vždy vede na životní scestí, do slepé ulice. Někdo se ztratí tak, že se jeho život začíná podobat životu vepřů, druhý nemá přátele, je zotročený strachem, zbaven radosti a krásy života, zklamaný otcem.
Evangelium také ukazuje, že pro člověka je horší falešné náboženství než otročení hříchu. Mladší syn, který hřešil, našel zpáteční cestu k otci a jako odměnu mu otec vrací jeho důstojnost, jeho původní postavení, je otcem skvěle pohoštěn. Pro otce je důležité jen jedno, že může stolovat se svým synem, že se syn vrátil domů. Přísnost, korektnost života staršího syna vyjádřena slovy: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil“, nemá žádný význam, žádnou cenu. To znamená, že Bůh v nás chce mít děti, které neustále prožívají společenství se svým nebeským otcem, a ne ty, kteří žijí co největší náboženskou askezí, ale nemají lásku k Bohu a k bližnímu. Bůh žádá od člověka jen jedno, aby se naučil žít láskou k Bohu a k bližnímu. Pro nás křesťany platí přikázání lásky.
Ať na dnešním setkání u Paladia města Brna poznáme, že Bůh je nezištná láska, že je opravdu našim otcem, pro kterého je společenství se svými dětmi to nejdůležitější. Panna Maria toto tajemství Boha úplně pochopila, proto stále zažívala Boží dobrotu. Bůh mohl v jejím životě konat velké věci. Záchrana Brna je také velkým znamením Boží dobroty, která nenechala své volající děti napospas zlu. Maria nás chce přivést do milujícího Božího srdce. Setkání s Marií je také setkáním s Boží láskou. Mariinu a Boží lásku nemůžeme rozdělit. Nejhorší omyl a jeho tragické důsledky je připisování zla Bohu. Maria nedělá nic bez Boha a proti Bohu. Její působení v našem životě vždy začíná představením Boha jako dobrého Otce. Chce nás přivést do Boží rodiny, protože pak může být matkou, která nám bude pomáhat.