Úterý 6. března 2018

Mt 18, 21 - 35
Dnešní evangelium nám připomíná základní nárok křesťanského života, kterým je odpuštění každému, kdo se proti nám provinil. Podobenstvím dnešního evangelia Ježíš jasně říká, že musíme odpustit všem i tu největší křivdu. Není nic tak špatného, nic tak zlého, co bychom nemohli odpustit.


Jestliže Ježíš říká, že máme odpouštět každé zlo na nás spáchané, to znamená, že člověk může, že je schopen odpustit všechno, každou křivdu. Máme odpouštět stále a všechno, bez výjimky.
Odpuštění je základní podmínkou přijetí daru spásy. Ježíš řekl: Jestliže svému bratru ze srdce neodpustím spáchanou křivdu, náš nebeský Otec bude se mnou jednat stejně.
Odpuštění je proces, který ve mně musí proběhnout. Proces začíná rozhodnutím: chci poslouchat Ježíše a odpustit svému bližnímu. Své rozhodnutí musím vyslovit svými ústy, a v následující modlitbě poprosím o Boží požehnání tomu, kdo mi ublížil.
Abych dokázal odpustit, je nejlepší přijít do kostela ke svatostánku, poprosit o pomoc Ducha Svatého, s ním se podívat na křivdy a na ty, kteří je spáchali. Dalším krokem je vyznat před Ježíšem, že tomuto člověku, nebo těmto lidem definitivně odpouštím a na závěr jim vyprosím Boží požehnání. Plodem pravdivého a upřímného odpuštění je pokoj srdce.
Utrpěná křivda způsobuje ránu v našem srdci. Tato rána se projevuje zraněním emocí. Cítím smutek, hněv, dokonce i vztek na toho, který mi ublížil. Často nechápu, proč musím odpustit. Myslím si, že odpustit tomu, kdo mi ublížil je nesprávné, že spravedlivý je trest.
Měli bychom vědět, že odpuštění není uznání, že se nic nestalo, nebo naopak, že to pachatel musel udělat. Odpuštění není ospravedlnění špatných skutků. V pravdivém aktu odpuštění jsem si vědom, jaké zlo jsem prožil. Ale mojí odpovědí na utrpěné zlo je odpuštění, dobré jednání. To, co pomáhá v rozhodnutí k odpuštění, je vědomí Boží dobroty, prožitek Božího odpuštění.
Ježíš v dnešním evangeliu ukázal rozdíl mezi velikostí Božího odpuštění a velikostí našeho lidského odpouštění. Dluh ve velikosti několika tisíc hřiven je nepředstavitelným množstvím peněz, můžeme to přirovnat k hodnotě města Brna, zatímco sto denárů je hodnota práce dělníka za sto dnů.
Bůh nám v oběti Ježíše na kříži odpustil všechno, každé zlo, které jsme spáchali. Pokud nám Bůh odpustil tak veliké zlo, proč nechceme odpustit zlo nesrovnatelně menší? Myslím si, že se jedná o problém našeho sobectví. Naše srdce je místem, kde se rodí pohled na druhé. Pokud je naše srdce stále neschopné odpouštět, tedy milovat, měli bychom odhodlaně volat k Ježíši: Pane učiň, aby mé srdce bylo podobné tvému. Neboť ve schopnosti odpustit bližním jde o moji spásu.