4. neděle postní B – 2018

2 Kron 36, 14 – 16. 19 – 23; Ef 2, 4 - 10; Jan 3, 14 - 21
Dnešní druhé čtení a evangelium, mluví o naší spáse. Tyto texty patří mezi nejdůležitější, které ukazují cestu ke spáse člověka. Spása je darem věčného života ve společenství s Bohem. Otázkou tedy je, co dělat, abychom byli spaseni?


Podívejme se na druhé čtení, kde sv. Pavel jasně říká, že naše spása je dar z Boží milosti, zdarma darovaný. Tento dar spásy je osoba Ježíše Krista. Boží syn přišel k nám, lidem, absolutně zotročeným hříchem, a proto odsouzeným k trestu smrti, která je chápána jako věčné zatracení. Byli jsme mrtví pro své přestupky, a přesto z nepochopitelné Boží lásky obdarovaní věčným životem.
Dále nám sv. Pavel říká, že nekonečně milosrdný Bůh nás hříšné spolu s Kristem vzkřísil z mrtvých a spolu s ním posadil na nebesa. To se stalo při našem křtu. Křest nás totiž ponořil do smrti Ježíše. Tato smrt má sílu zachránit nás od následků každého našeho hříchu.
V této svátosti jsme s Kristem spojeni také ve vzkříšení a sedíme již po pravici Boží. Církevní otcové často říkali věřícím, že jsou již v nebi. Ježíš jako naše hlava je již v nebi, a my, kteří tvoříme jeho tajemné tělo, jsme tam také, protože hlava bez těla nemůže existovat.
Sv. Pavel ve svém textu pokračuje a znovu opakuje, že naše spása, náš věčný život, je nezasloužený dar od Boha, a ne důsledek našich dobrých skutků: Spaseni jsme tedy milostí skrze víru. Je to dar od Boha, ne pro naše zásluhy, aby se nikdo nechlubil.
Sv. Jan ve svém evangeliu také říká, že každý, kdo věří v Syna člověka, to znamená v Ježíše Krista, má život věčný. Neboť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.
Kdo věří v Ježíše, v jeho dílo spásy světa a ve svou osobní spásu, je zachráněn Ježíšovou smrtí na kříži. Jan učí, že kdo věří, nebude odsouzen. Odsouzení, jak učí dnešní evangelium, je důsledkem nedostatku víry ve spásu. Musíme věřit, že Ježíš má moc odstranit všechny naše hříchy, protože jeho smrt na kříži překonala každý náš hřích, i ten největší.
Sv. Jan v evangeliu připomíná putování vyvoleného národa pouští, kde lékem na uštknutí hadem byl pohled na bronzového hada, kterého Mojžíš nařídil udělat. Hadi kousali lidi, protože lidé zhřešili. Záchranou byl pohled na bronzového hada. Tento bronzový had se stal předobrazem ukřižovaného Ježíše.
To se vztahuje na nás, když zhřešíme, a nechceme být otráveni jedem hříchu, musíme se také dívat na Ježíšovo tělo rozepjaté na kříži. Jde o pohled víry, kdy věříme, že v Ježíši je naše spása, osvobození z pout smrti.
Když mluvíme o spáse, která je darem zdarma daným, vyvstává otázka, jakou cenu mají v našem životě dobré skutky? Apoštol Jakub píše, že víra bez skutků je mrtvá. Může se nám zdát, že si zde Písmo svaté protiřečí.
Tak to ale není, protože skutky jsou důležitým faktorem v našem životě víry, protože bez skutků víra není. Ve druhém čtení sv. Pavel píše, že jsme Boží dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh připravil předem, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě. To znamená, že přijetí daru spásy nás zavazuje k dobrému jednání, k životu v souladu s Boží vůlí.
Nemůže to být jinak, protože když se přiblížíme ke světlu, kterým je ukřižovaný Ježíš, má to vliv na naše další jednání. Pohled víry na ukřižovaného Ježíše nás vede k lásce.

Až si uvědomíme, jak nesmírná dobrota a nevýslovná láska se projevila na kříži, zamilujeme si místo pod křížem a budeme zde rádi prodlévat. Ježíš říká: Kdo koná dobro, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu. Spojení s křížem Ježíše nás vede k následování Ježíšova příkladu a konání dobra.

První čtení upozorňuje, kde se s Ježíšem a jeho darem spásy můžeme setkat. Paradoxně mluví o zničení chrámu v Jeruzalémě. Zde zazněla slova: Dokud země nedá náhradu za nezachovávané soboty, bude odpočívat po všechny dny zpustošení, až do splacení dluhu. Lid konal nepravosti, ale nejtragičtější bylo, že nezachovával soboty, čili dny Páně, což vedlo ke zničení Jeruzaléma a chrámu.
Zeptejme se každý sám sebe, jak slavíme neděli a eucharistii? Nedělní eucharistie nám nejvíce zpřítomňuje dílo naší spásy. Přijmout nejsvětější svátost oltářní znamená přijmout Ježíšovu spásu. Eucharistie není určena k naslouchání, ale k přijímání Ježíše ve svatém přijímání. Je to nejdůležitější vyznání naší víry ve spásu, které se děje také fyzickým způsobem.
Možná, že si neuvědomujeme, jak velmi ochuzujeme náš život, když se plně neúčastníme eucharistie. Nemůžeme banalizovat, snižovat a zanedbávat to, co nám Bůh nabízí, tělo a krev svého Syna, bez následků pro nás.
Kdo jí mé tělo, má život věčný. Přijetí Nejsvětější Svátosti je nejúplnější vyznání víry v naši spásu. Svaté přijímání je také pokrm, který mi dává sílu konat dobro, žít zcela podle Božích přikázání. Svaté přijímání mě, slabého a hříšného, posiluje v konání dobra. Svaté přijímání mě vždy přivádí k Božímu světlu, které působí, že nepravostí v mém životě bude méně a méně.