Středa – 5. postní týden 2018

Jan 8, 31 – 42
Text dnešního evangelia se zabývá otázkou, co je pravda.
Ježíš říká, že pravdu můžeme poznat v jeho učení, v pochopení jeho osoby, protože pravda mimo Ježíše není.
Proč se Ježíš tak jednoznačně ztotožňuje s pravdou?


Jen pravda dává smysl všemu, co člověk dělá, proč žije. Můžeme se zeptat: Má smysl lidský život, který končí smrtí, věčnou záhubou? Má smysl svět, který směřuje do záhuby? Má smysl namáhat se zachránit svůj život, když to není možné?
V celé historii lidstva se našel jen jeden lidský život, který neskončil smrtí, život Ježíše z Nazareta, protože jeho mrtvé tělo po třech dnech bylo vzkříšeno. Událostí vzkříšení život Ježíše dostal smysl. Proto Ježíš může o sobě říci, že je pravda. Jeho učení, jeho celý život zmrtvýchvstáním získal jedinečný význam. Náš život získá také smysl, když budeme Ježíše poslouchat a následovat ho. Skrze naše spojení s Ježíšem, které začalo svátostí křtu, jsme vstoupili na jeho životní cestu a můžeme s ním kráčet do věčnosti, když budeme přijímat jeho tělo.
Když odmítáme Ježíše, neposloucháme jeho slovo, nepřijímáme svátosti, zbavujeme se této jediné šance žít věčně a dát svému pozemskému životu smysl.
Poznání a přijetí pravdy, kterou je Ježíš Kristus, nás osvobozuje. S Kristem není místo pro strach a nejistotu. Když žijeme ve spojení s Ježíšem, víme, kam směřujeme, víme, že všechno těžké, naše utrpení má smysl, protože tím budujeme svou věčnost. Když odmítneme Ježíše, volíme lež a zotročení strachem. V důsledku posloucháme zlého ducha, který vědomě odmítl společenství s Bohem a zvolil si tmu a smrt. Na tuto tragickou cestu nás chce také přivést. Je na nás, koho budeme poslouchat: Ježíše nebo zlého ducha.