Sobota ve Velikonočním oktávu 2018

Sk 4, 13 – 21; Mk 9, 16 – 15
Obě dnešní čtení přinášejí zprávu o odporu a neochotě přijímat pravdu o zmrtvýchvstání Ježíše z Nazareta. V prvním čtení je řeč o starších z lidu a učitelích Zákona, kteří pod hrozbou zakazovali apoštolům  kázat a učit ve jménu Ježíšově, navzdory zázraku uzdravení nemocného člověka. Apoštolové uzdravili chromého člověka ve jménu Ježíše Krista Nazaretského. Ale nikdo z tehdejší náboženské elity v Jeruzalémě nechtěl tento zázrak vidět.

Tento odpor ukazuje na velkou neochotu vnímat Boží působení, na neschopnost změnit své dosavadní náboženské představy.
Něco podobného se děje i s apoštoly. Jsou neuvěřitelně uzavření pravdě o Ježíšově zmrtvýchvstání. Marie Magdalská je první, která zprávu o zmrtvýchvstání přináší. Ale apoštolové jí nevěří. Možná si řekli, že se této ženě něco zdálo, ale potom přicházejí dva učedníci, jejich přátelé, kteří jednomyslně svědčí. Evangelista říká, že Ježíš, když se zjevil, pokáral apoštoly za tvrdost jejich srdce a nevěru.
Proč je lidem a také nám křesťanům tak nesmírně obtížné uvěřit ve zmrtvýchvstání Ježíše?
Myslím si, že je to spojené se strachem z Boha, s přesvědčením, že nás Bůh za naše hříchy bude trestat.
Prvním svědkem zmrtvýchvstání Ježíše je Marie Magdalská. Ona je první, které se Ježíš zjevuje. Evangelista o ní říká, že je to žena, ze které Ježíš vyhnal sedm zlých duchů. Být posedlý tolika zlými duchy, to ukazuje na velikou hříšnost. Ale ona poznala velkou Boží lásku, a pak nesla ve svém srdci nové poznání Boha, který je pro člověka spásou. Marie Magdaléna se Boha přestala bát. Proto k ní Ježíš mohl přijít.
Starší z lidu a učitelé Zákona Ježíše ukřižovali, a tak měli veliké výčitky svědomí, to znamená strach z Boha, apoštolové podobně, přece Ježíše zradili, utekli a nechali ho v utrpení osamoceného. Takže také zakoušejí výčitky svědomí, a proto se bojí.
To, co nás zbavuje strachu ze setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem, je jistota, že nám od Boha nic nehrozí, poznání, že Bůh je láska. Je to svědectví Marie Magdalské, že Bůh člověka neposuzuje, ale chce mu pomoci zbavit se každého zotročení zlem. Bůh nám každý, i ten nejhorší hřích odpouští. Můžeme vždy, s každým hříchem, v důvěře přicházet k Bohu. Od Boha nám nic zlého nehrozí. On nám dává spásu. Zmrtvýchvstání je podstatným svědectvím Božího odpuštění. Strach z Boha je hlavní překážkou na cestě k němu. Strach nás zavírá, brání nám uvěřit v Boží odpuštění, které přichází ve zmrtvýchvstání Ježíše.
Záchrana města Brna je jednoznačným svědectvím o Boží dobrotě. Není to Bůh, který přivedl armádu Švédů a pustošil kraj. Byli to jiní lidé, kteří přinášeli zkázu, loupili a vraždili. Velkým požehnáním pro Brno byla ikona černé Madony z augustiniánského kostela sv. Tomáše a zbožnost některých Brňanů, kteří zvládli vyzvat k velké modlitbě k Panně Marii. Maria pomohla Brňanům uvěřit v Boží pomoc, která Brno zachránila.
Tento příklad zbožné důvěry bychom měli následovat i dnes. Naše životy i životy našich blízkých jsou ohrožovány zlem, vůči kterému jsme často bezmocní. Jezuitský kněz Martin Středa přiměl Brňany k volání o Boží záchranu a stal se zázrak. Je to pro nás velké svědectví a povzbuzení k důvěře v Boží dobrotu. Měli bychom následovat Martina Středu a přivádět lidi k modlitbám k Panně Marii, aby nás upevnila v důvěře v Boží dobrotu a pomoc.