středa – 2. velikonoční týden

Jan 3, 16 – 21
Dnešní evangelium vypravuje o Božím milosrdenství. Bůh říká, že jeho vůle je spasit člověka, obdarovat ho věčným životem. Nechce člověka odsoudit ani potupit, protože je láska, která miluje až do krajnosti. To dosvědčuje fakt vyslání Božího Syna na zem pro naši záchranu. A úkol záchrany je nerozdělitelně svázaný s Ježíšovým utrpením a smrtí na kříži: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna“.

Bůh ve své všemohoucnosti udělal všechno, aby nám otevřel věčnost.
Cesta k životu věčnému, k plnosti štěstí a radosti ze života, je otevřena. Ale existuje jen jedna cesta a tou je víra v Ježíše z Nazareta, jediného Spasitele člověka. Syn Boží se svým vtělením rozhodl přijmout na sebe každý útok zla, stát se smírnou obětí za spásu každého. Vtělení Syna Božího a pak pokorné kráčení v nepochopitelném ponížení a utrpení nemá obdoby. Svým pokorným plněním Boží vůle Ježíš z Nazareta překonal hřích, každou lidskou neposlušnost a tím skutečně zachránil každého člověka.
V Ježíši z Nazareta nám Bůh neustále podává svou pomocnou ruku a předává nám věčný život, ale my musíme tuto Boží ruku uchopit. Rozhodnutí, zda nám Bůh může pomoci, je na nás. Boží záchrana je nabídkou. Bůh nám nic nevnucuje. Je na nás, zda Boží lásku přijmeme nebo odmítneme.
Jan nám dále v evangeliu říká: „Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé“. Z toho vyplývá fakt, že netoužíme žít ve shodě se svým svědomím, že neradi nasloucháme Božím radám k usměrnění pozemského života, že si nevážíme Boží moudrosti. Tmou v našem životě je domýšlivost, nafoukanost, sebejistota a přesvědčení, že jsem dost moudrý, abych sám rozeznal dobro od zla. Když se přiblížíme ke světlu, kterým je Bůh, poznáme, že sami nemůžeme konat takové skutky, které by nám zaručily věčnost. Bůh vždy odhalí tmavou stranu našich činů, jejich nedostatečnost. Před Bohem je jen jeden život dokonalý. Jen život Ježíše Nazaretského naplnil požadavek spravedlnosti. On byl poslušný až k smrti, a to smrti na kříži.
Bůh je láska, proto nám dává možnost přijmout všechny Ježíšovy zásluhy za vlastní a tím si otevřít dveře k věčnosti. Boží láska je opakem našeho sobectví. Našim spravedlivým skutkem, vykonaným v Bohu, je víra v Ježíše Krista, našeho osobního Spasitele. Touto vírou vstupujeme do světla. Podstatou křesťanství je víra v dar spásy zdarma daný.