4. velikonoční neděle – neděle Dobrého pastýře

Jan 10, 11 - 18
Hlavním tématem této neděle je Ježíš Kristus - Dobrý pastýř, který zodpovědně vede své stádo, chrání je před nebezpečím, které tomuto stádu hrozí, a stará se o potřebné pastviny.
Dnešní evangelijní obraz pastýře mluví také o nás, kteří jsme zde v kostele shromážděni. Všichni, kteří se scházíme v kostele na eucharistii, jsme obraznou řečí označeni jako stádo ovcí, o které chce Ježíš pečovat. Ježíš Kristus o sobě říká, že je Pastýř, Dobrý pastýř.


Takže eucharistie není nějaká náboženská událost nebo činnost, kterou plníme svou náboženskou povinnost. Naše přítomnost na eucharistii nemůže být pouze formální, plnění nedělní povinnosti.
Eucharistie je pokaždé novým setkáním s Ježíšem Kristem, kdy slyšíme jeho hlas a necháme se jím vést v dalším životě. Ježíš nás zde opět shromáždil především k tomu, aby nás mohl vést jako stádo ovcí na bohaté pastviny, aby nás nasytil pokrmem, který pro nás připravuje na oltáři, a který nevyhnutelně potřebujeme.

Ježíš, když se rozhodl být naším Pastýřem, přislíbil nám svou pozornost a péči. Jeho starost o nás není něco teoretického, krásný sen, ale reálná a konkrétní péče. A tato péče v největší a nejúčinnější míře přichází při každé mši svaté, protože ve mši svaté před námi stojí skutečně a opravdově vzkříšený Kristus. Ježíš nás v první části mše sv. učí Božím slovem, pak naslouchá našim modlitbám, potřebám. V další části mše svaté pro nás připravuje potřebný pokrm a lék na další týden. Ježíš v eucharistii léčí naše nemoci, sytí náš duchovní hlad, abychom zvládli těžkosti následujících dnů.
Pokrm, který přijímáme při mši svaté ve svatém přijímání, byl připraven největším činem lásky, obětováním života na kříži. Ježíš v dnešním evangeliu říká: "a za ovce dávám svůj život."
Tento nepochopitelný čin Ježíšovy lásky je svědectvím jeho dobroty. On neutekl před žádnou obtíží, aby tak zachránil život každého z nás, vykořenil nás z každého zla, ve kterém jsme se zabydleli.
Pokud budeme slavit eucharistii, Ježíš k nám bude přicházet, aby nám pomáhal.
Ale musíme přijmout cestu, po které k nám Bůh se svými milostmi přichází. Bůh podle Ježíšova slova vždy přichází do společenství, jehož obrazem je stádo ovcí. V tomto společenství si máme být navzájem bratry a sestrami.
Svatý Augustin zdůrazňuje: Duch svatý dává život, oživuje jen části těla, které se rozhodly budovat společenství. Duch svatý dává život členům, kteří jsou součástí Kristova těla. Duch svatý nemůže dát život člověku, který nežije ve společenství církve, není v lásce spojený s bratry a se sestrami. Křesťan nemůže žít mimo společenství. Křesťanství není individuální záležitostí. Když jsme odříznuti od společenství, nejsme vyživováni. Když nejsme v jednotě s dalšími křesťany, jsme odříznuti od Boha a jeho pomoci. Proto milujme jednotu, bojme se rozdělení. Křesťan by se měl bát oddělení od těla Kristova, přetrhání vzájemných vztahů, protože Duch svatý ho už neoživí. A pokud někdo nemá Kristova Ducha - říká apoštol, ten k němu nepatří.
Bůh nás neshromažďuje jako jednotlivce, ale jako společenství. Dnešní evangelní obraz pastýře a ovcí to dokládá. Svatý Augustin vysvětlil, že Duch svatý je vlastně tam, kde věřící tvoří společenství jako jedno tělo.
Ježíš Kristus a jeho jméno může vyřešit všechny naše lidské problémy v tomto světě. Když se Ježíš stane mým osobním Pastýřem, kterému jsem zcela svěřil svůj život a začlením se do jeho stáda, ovoce tohoto rozhodnutí bude dobré. Můj život se uzdraví. Dobrý pastýř - Ježíš Kristus nás povede na bohaté pastviny, dá nám pokrm a lék, který potřebujeme.
Potvrzením, že jsem součástí Božího stáda je moje potřeba setkávat se s bratry a sestrami i mimo liturgii, třeba ve farní kavárně nebo při jiných farních akcích.