5. neděle velikonoční

Sk 9, 26 – 31; 1 Jan 3, 18 – 24; Jan 15, 1 – 8
K nejdůležitějším pravdám našeho křesťanského života, které k životu s Bohem vedou, patří pravda o Boží milosti a o zdarma daném daru spásy.
Ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s lidmi na hoře Sinaj v osobě vyvoleného národa, jsme byli obdařeni Boží moudrostí. Bůh nám dal skrze Mojžíše deset přikázání, kterým říkáme deset slov Boží lásky určených člověku.

Bůh v těchto slovech lásky vysvětlil, po jaké cestě musíme kráčet, abychom dosáhli své dokonalosti, která nám zajistí věčný život. Dostali jsme instrukce, jak žít, abychom nehřešili, to znamená, abychom si nezasloužili věčné zatracení.
Ukázalo se, že žádný člověk není schopen řídit se výhradně Boží moudrostí, žít podle pravidel lásky. Svatý Pavel říká, že všichni zhřešili, a tím ztratili věčný život.
Příchod Božího Syna v osobě Ježíše z Nazareta byl dalším krokem, který Bůh učinil k záchraně člověka pro věčnost. Obdrželi jsme již zde na zemi milost jednat podle Božích přikázání. Bůh svou smlouvu z hory Sinaj, na které dal svá přikázání, nezrušil. Tato smlouva platí a dále nás zavazuje. Bůh svá slova a své myšlení nemění.

V dnešním druhém čtení apoštol Jan říká, že jenom ten, kdo plní přikázání, přebývá v Bohu a Bůh v něm.

Měli bychom se zeptat: Jak můžeme dokonale plnit Boží přikázání a tak zachránit svůj život před věčnou záhubou, když to není v našich silách? Ani židovský národ tento úkol nezvládl.

Odpověď na tuto otázku nalezneme v dnešním evangeliu, kde se Ježíš přirovnává k vinné révě.

Ježíš jako vinný kmen je „Novou smlouvou“ a dovršením a naplněním Starého Zákona. On se stal prostředníkem, díky kterému může každý člověk plnit Boží přikázání, Dekalog. Ježíš je jediný člověk, který Boží přikázání splnil do detailu. A dnes nám dává sám sebe, takže máme pomoc, kterou potřebujeme.

V dnešním evangeliu Ježíš říká: "Zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně ... Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic."

Je to jasný pokyn, který hovoří o nutnosti spojení s Ježíšem, tak abychom se s Ježíšem stali jednotou, jak říká svatý Pavel: já a Kristus jedno jsme. Jestliže tvoříme s Ježíšem jednotu, jsme schopni žít podle Božích přikázání a není to pro nás náročný výkon, ale přirozený život v radosti a pokoji, který dává štěstí i lidem okolo nás.

Bez Ježíše nemůžeme dělat nic skutečně dobrého, ale s Ježíšem všechno. Někdy se nám zdá, že jsme sami schopni jednat dobře, začátek se nám možná daří, ale dokončit to nezvládneme. Taková je naše lidská přirozenost, poskvrněná hříchem. Ve své pýše velmi těžce chápeme svá lidská omezení. Svatý Pavel svědčí: Ve svém srdci mám velikou touhu konat dobro, ale nemám sílu dobro vykonat. Ptá se: Kdo mi může pomoci? A odpovídá si: Je to možné jen díky pomoci Ježíše Krista.
V dnešním druhém čtení apoštol Jan říká, že Božím přikázáním je víra ve jméno Ježíše Krista, Syna Božího. To znamená, že Ježíš je jediný prostředník, člověk, kterého jsme dostali na této zemi, aby nám zprostředkoval každou pomoc. Bůh nám svěřil moc jména Ježíše Krista na obranu před každým zlem. Sám Ježíš Kristus zůstává s námi ve svátosti eucharistie.
Přijímání Ježíšova těla nás spojuje s Ježíšem. Tak se děje to, o čem hovoří sv. Pavel: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ Jen tak mohu žít podle Božích přikázání.
Ježíš je Boží milost, která chce být s námi. Bůh nás shromáždil na mši svaté, kde se za chvíli chléb stane Kristovým tělem a víno jeho krví. Abychom mohli zůstat opět naroubováni na vinný kmen, kterým je Ježíš Kristus, musíme jeho Tělo a Krev přijímat. On nám dá sílu žít podle Božích přikázání.