Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolů

1 Kor 15, 1 – 8; Jan 14, 6 - 14
V dnešním evangeliu o svátku svatých Filipa a Jakuba, apoštolů, Ježíš vysvětluje, jak můžeme uvidět tvář Boha. Filip prosí Ježíše: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Filip svou prosbou vyjadřuje podstatnou touhu lidského srdce, naši nejhlubší potřebu skutečně uvidět Boha, poznat jeho tvář. To znamená, že toužíme po Boží ochraně.

Přijetí pravdy o Bohu je podstatou k úspěšnému lidskému životu. Když poznám Boží totožnost, vím, kdo a jaký je Bůh, tehdy vím, kudy mám kráčet svým životem, vím, co je dobré a co špatné, mám jistotu.
Ježíš, když odpovídá na Filipovo přání, říká: „Kdo viděl mne, viděl Otce“ – viděl Boha. A uvidět v Ježíši tvář Otce znamená uvidět Ježíšovy skutky, protože v nich se odhaluje Bůh: „Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky.“
Další otázka se týká skutků: Který skutek v Ježíšově životě nesmíme přehlédnout, abychom poznali Boží tvář?
Ježíšův nejdůležitější čin, ve kterém se Bůh úplně odhalil, ukázal svou totožnost, je jeho smrt na kříži. Protože je to místo a událost, která zjevila pravdu o lásce.
Svatý Pavel v dnešním prvním čtení vysvětluje jádro své víry slovy: „Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy, byl pohřben a vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem“.
Ježíšova smrt na kříži nesporně potvrzuje nejhlubší Boží touhu po smíření a přátelství s člověkem, a ukazuje pravdu, že Bůh je láska a dobrota sama.
Když vidíme Boha jako někoho přísného, trestajícího a hrozného, bojíme se ho a utíkáme od něj. V důsledku zůstáváme sami, úplně vydáni napospas zlu.
Když věříme v Boha, který je láska, máme odvahu svěřit se mu, bezvýhradně přijmout jeho vůli a pak žít radostí Božího dítěte. Boží milující tvář poznáváme především ve svátosti smíření, kde slyšíme slova rozhřešení. Je to vždy setkání s křížem, na kterém nás Bůh v Ježíši usmířil sám se sebou, kde odhalil svou milující tvář. Uvěřit a pak vidět Boha jako lásku, je všechno, co potřebujeme.