Středa – 6. týden velikonoční 2018

Sk 17, 15. 22 - 18, 1; Jan 16, 12 - 15
To, co jsme slyšeli v dnešním prvním čtení, je pro růst naší víry velmi důležité. Tento úryvek ze Skutků apoštolů ukazuje na dvě duchovní skutečnosti. Apoštol Pavel ve svém projevu na Areopagu v Athénách na tyto duchovní skutečnosti, které jsou přítomné v každém člověku, navázal.
Člověk je podle přirozenosti náboženskou bytostí, takže hledá a bude hledat uspokojení a naplnění svých náboženských potřeb. Svatý Augustin to řekl slovy: "Lidské srdce je nepokojné, dokud nespočine v Bohu..."

, protože člověk byl stvořen jako bytost zaměřená na Boha. Svatý Pavel ve svém projevu na Areopagu mluví o tomtéž: "Vždyť Bůh od nikoho z nás není daleko. V něm totiž žijeme, pohybujeme se a jsme…Jsme dokonce z jeho rodu." Takže i když člověk o sobě říká, že je ateista, nepřestává být náboženskou bytostí. Hlad po Bohu, přítomný v lidské přirozenosti, hledá uspokojení. Například v době komunistické diktatury touha po Bohu byla naplňována průvody s transparenty, lampiony a mávátky, schůzemi a ideologickými školeními atd., dnes jsou to například diskotéky pro mládež se všemi světelnými a kouřovými efekty, koncerty na stadionech, nošení různých talismanů a okultistických symbolů.
Toto současné nebo dřívější hledání náboženských zážitků je, bohužel, takovým hledáním ve tmě, protože, jak učí sv. Pavel, člověk sám svým rozumem pochopení Boha nedojde.
Protože Bůh dělá věci, kterým nerozumíme, protože nás nekonečně převyšuje, proto se člověk snadno sám uzavře v nějaké náboženské dimenzi, kterou sám ovládá.
Když Pavel ve svém projevu na Areopagu začal mluvit o zjevení Boha v osobě Ježíše z Nazareta, a zvlášť o jeho smrti a vzkříšení, začali se mu vzdělaní a moudří Athéňané vysmívat a zesměšňovat ho.
Myslím si, že i my křesťané musíme být velmi opatrní na to, jaký obraz Boha si v sobě vytváříme. Velmi často se stává, že pravdu evangelia oblékáme do lidských představ. Bojíme se nové výzvy evangelia. Poselství evangelia je naprosto odlišné od našeho lidského náboženského myšlení. Z toho vyplývá, že naše křesťané myšlení a náboženské představy musíme korigovat podle Božího zjevení.
Základem křesťanství je víra ve vzkříšení Ježíše. Člověk od počátku stvoření nikdy něco takového neslyšel, aby tělo mrtvého muže tři dny po smrti ožilo a vstoupilo do věčného života. Toto dokázal jen Ježíš z Nazareta.
Měli bychom mít odvahu upřímně se zeptat sami sebe, zda tomu opravdu věříme. Nebo naše křesťanství raději uzavřeme pouze do církevních náboženských obřadů?
Dnešní evangelium hovoří také o roli Ducha svatého, jehož hlavním úkolem je, aby nás uvedl do veškeré pravdy, a především do této základní pravdy o vzkříšení Ježíše.
Možná nám schází právě toto setkání s Duchem svatým, který nám pomůže uvěřit pravdě o vzkříšení Ježíše tak, aby tato pravda zásadně formovala náš náboženský život.
V první řadě musíme být věřícími lidmi, a teprve potom náboženskými, a to takovým způsobem, aby naše náboženské praktiky nedeformovaly naši víru ve vzkříšeného Ježíše.