Sobota - 6. velikonoční týden 2018

Sk 18, 23 – 28; Jan 16, 23b - 28
Dnešní evangelium nám přináší velmi důležitou informaci, která je podstatná pro náš plodný křesťanský život. Všechno, o co prosíme Boha, dostaneme, když žádáme ve jménu Ježíše Krista: "O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám."


Žádost ve jménu Ježíše Krista je prosba, která se odvolává na vše, co pro nás Ježíš Kristus udělal, na celé dílo spásy. Brány nebe a celé Boží srdce nám otevřel svým křížem Ježíš Kristus. Když budeme prosit Boha o cokoli, pokaždé bychom se měli odvolávat na utrpení a smrt Ježíše Krista. Klíčem k otevření brány nebe je kříž Ježíše.
Odvolávání se na utrpení a smrt Ježíše na kříži by mělo být neustálým díkůvzdáním za Jeho oběť a za Jeho krev, prolitou na Kalvárii. Naše modlitba by měla být radostným děkováním za Ježíšovo dílo spásy. Skrze Ježíšovu smrt na kříži jsme smířeni s Bohem, a to úplně. Dnes Ježíš, který za nás dal svůj život, stojí po pravici Boží a neustále se za nás přimlouvá.
Když se modlíme, měli bychom si tyto spásonosné události uvědomovat. Bůh chce, abychom především pochopili a přijali všechno, co pro nás Ježíš na kříži udělal.
Každá modlitba k Marii a ke svatým nás má přivést k pochopení oběti kříže. Modlitba bez vděčného pohledu na Ježíšův kříž není křesťanská modlitba, a proto ji Bůh nevyslyší.
Křesťanská modlitba je modlitbou ve jménu Ježíše, to znamená modlitbou, která vychází z vděčného srdce.
Ježíš nás na kříži smířil s Bohem, to znamená, zrušil naše zatracení, zboural zeď nepřátelství, která nás oddělovala od Boha. Ježíš svou smrtí na kříži tuto zeď nepřátelství zrušil, a tak můžeme přijímat Boží milosti.
Křesťanská modlitba vždy začíná znamením kříže. Znamením vyjadřujícím jedno velké děkuji, velkou vděčnost za Ježíšovu lásku.
Když se modlíme, jsme si vědomi daru spásy a říkáme: Děkuji ti nebeský Otče za Ježíše, který mě s tebou smířil, otevřel mi tvou náruč, ve které nacházím každou potřebnou milost.