7. neděle velikonoční - cyklus B 2018

Sk 1, 15 – 17.20 – 26; 1 Jan 4, 11 – 16
V prvním čtení jsme slyšeli zprávu o volbě apoštola Matěje. Touto volbou byl kruh apoštolů doplněn. Po tragickém odchodu Jidáše, který Ježíše zradil a nakonec spáchal sebevraždu, jeho místo obsadil další svědek Ježíšova díla spásy. Text Skutků apoštolů popisuje volbu další osoby, aby společenství apoštolů mohlo plně svědčit o Ježíšově vzkříšení: "...aby se stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání."


Doplnění skupiny dvanácti apoštolů Matějem má podstatný význam, protože Jidášův čin zrady a sebevraždy otřásl důvěryhodností apoštolů. A v této situaci apoštolové potřebovali udělat něco, aby upevnili své sebevědomí a aby jejich svědectví o vzkříšení získalo znovu věrohodnost .

To, o čem mluví dnešní pasáž ze Skutků apoštolů, je důležité také pro nás, neboť nám ukazuje, že žádný skandál, který se může stát v životě církve, žádná aféra, nemá sílu zbavit důvěryhodnosti svědectví církve a její poslání předávat pravdu o vzkříšení.

Podstatou poslání církve, jak se dozvídáme od sv. Jana v druhém čtení, je svědectví o tom, "že Otec poslal svého Syna jako Spasitele světa“. Jestliže někdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, Bůh zůstává v něm, a on zůstává v Bohu.

Dokud bude církev hlásat pravdu o zmrtvýchvstání Ježíše, bude Bůh církev doprovázet a pomáhat jí projít skandály a dalšími pohoršeními. Hlásání pravdy o Ježíšově vzkříšení je u Boha nejdůležitější věc, protože díky této pravdě je možné vyléčit a napravit všechny špatné věci, které se objevily, nebo se objeví v životě církve skrze slabost pastýřů nebo věřících. Každé upřímné vyznání pravdy o smrti a vzkříšení Ježíše je nový začátek.
Podobně je to i v osobním životě každého z nás věřících. Každý náš pád, každý hřích, může být začátkem něčeho nového, něčeho mnohem krásnějšího než tomu bylo dříve, pod podmínkou, že se znovu opřeme o dílo spásy, které Ježíš vykonal svou smrtí a zmrtvýchvstáním.
Naše lidská přirozenost je stále poskvrněna hříchem, a to znamená, že budeme vždy bolestivě narážet na zlo, budeme více nebo méně podléhat pokušení. Člověk i po přijetí svátosti křtu a svatého přijímání hřeší, přesto jsme skrze víru v Ježíšovu spásu pozvednuti z každého pádu, Bůh napravuje námi spáchané zlo, léčí to, co bylo zraněno hříchem.
Jak jsem již uvedl, nejdůležitější věc je víra v Ježíše, víra v tuto zvláštní pravdu, že Ježíš zemřel na kříži za mě, aby mě zachránil, to znamená, že každý můj hřích, který s vírou v Ježíšovo vzkříšení skládám pod Jeho kříž ve svátosti smíření, mi otevírá život v Bohu po celou věčnost.