Středa 7. velikonočního týdne 2018

Řím 8, 31b -39; Mt 10, 17 - 22

Nebezpečí, která hrozí církvi a našemu křesťanskému životu, vidíme především ve vnějších příčinách. Jsme přesvědčeni, že nepřítel je venku a zvenku útočí.
Svět, ve kterém žijeme, je vůči nám křesťanům nepřátelský. Ježíš řekl jasně, že svět ho nenávidí, a bude nenávidět i nás křesťany, nás, věřící v Ježíše.

Pronásledování křesťanů stále pokračuje , a někdy dokonce velmi krvavě. Ale hlavní nebezpečí církvi hrozí z jejího středu, od těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou věřící.

Církev si je vědoma, že vnější pronásledování jí přináší plody, umožňuje její vývoj a růst. Církev vždycky věděla, že krev mučedníků je zdrojem nových konverzí, nových věřících.

Takže hlavní hrozba není venku, protože všechna agrese, která na církev doléhá zvenčí, slouží jejímu vývoji. Skutečné nebezpečí nepozorovaně přichází zevnitř církve, od těch, kteří říkají, že jsou Kristovi následovníci. Velmi jasně nám to v prvním čtení vysvětlil sv. Pavel: "Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci, a že stádo šetřit nebudou ... Ano, z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří se budou snažit převrácenými řečmi strhnout učedníky za sebou."
V evangeliu jsme slyšeli pasáž z Velekněžské modlitby, kde Ježíš nebeského Otce prosí především o dar jednoty pro ty, kteří se stanou věřícími. Protože jen jednota věřících je silou, kterou se můžeme bránit proti útokům světa. Jednota křesťanů má v sobě sílu neutralizovat jakýkoliv útok zvenčí. Protože jen jednota nás věřících, má moc přesvědčit k víře v Ježíše, a tím překonat rozdělení a nenávist.
Kéž je naše modlitba vášnivým výkřikem k Bohu, aby nás odvrátila aspoň od pomlouvání jeden druhého, abychom mezi sebou nestavěli zdi nepřátelství. Měli bychom se neustále modlit: V Ježíši Kristu se zříkám každé špatné myšlenky, každého špatného slova o druhém křesťanu.