slavnost Seslání Ducha Svatého - 2018

Dnešní kázání bych rád začal příběhem mladého muže, Jakuba Fescha. Jakub je jedním z mnoha mladých lidí v Paříži, pro které je cílem života zábava a jejichž šílené životní náklady pokrývá rodina. Jednoho dne se mezi jeho neuspořádanými touhami objevuje jedna zvlášť extravagantní: Chce mít loď, aby mohl plout po mořích celého světa! Rodiče jsou proti tomuto rozmaru. Je však pozdě, protože výchova je proces, který trvá roky, den za dnem, na základě osobního příkladu a ne podle myšlenky: drahé dítě, dělej si, co chceš.


Jakub, který se nechce vzdát svého plánu a tvrdě jde za svým cílem jako ve filmu, organizuje vyloupení banky. Všechno vidí jednoduše, vše musí jít podle scénáře. Skutečnost dopadla jinak. Obsluha v bance útoku odolala a Jakub musel uprchnout. Stíhaný policií střílel a smrtelně zranil policistu.
Ve vězení měl čas přemýšlet o svém životě a hledal motiv svého činu. Začal psát deník, který obsahuje velmi hluboké duchovní myšlenky. Některé z těchto úvah: "Mám dojem, že jsem si nikdy svobodně nezvolil směr svého života. Měl jsem slabou povahu, byl jsem pasivní, bez charakteru a nechal jsem se snadno zlákat pohodlím. Myslím si však, že to, co bylo nejhorší, byla získaná výchova. Moji rodiče spolu nežili ve shodě. Atmosféra v rodině byla strašná: Křik a hádky místo jasných rozhodnutí, dusno a necitlivost v krizích. Žádná úcta, žádná láska. Oženil jsem se hlavně proto, že moje žena byla těhotná. Miloval jsem svou dceru, ale co může znamenat dítě pro muže, který má dvacet let a žádné morální zábrany. Snadno jsem opustil svou ženu." 
Jakub Fesch se ptal sám sebe: "Kde jsem mohl získat sílu, abych se vrátil? Určitě ne z pohrdání vším, nebo z přesvědčení, že celý život je zábava. Proč bych se měl obětovat, když jsem byl přesvědčen, že chaos pohltí všechno? Myslel jsem si, že ve světě mají hodnotu jen emoce, že není nic dobrého nebo špatného. Nejvíce mě fascinovala a přitahovala nádhera svobodného života osamělého námořníka."
A z těchto snů se nenarodil nikdo jiný, jen osamělý a uvnitř prázdný zločinec ve vězení.
Osm měsíců po vraždě se stalo něco nepředstavitelného. Byl večer. Jakub ležel v posteli s otevřenýma očima a poprvé ve svém životě trpěl. Mama a táta se nakonec rozvedli. On byl také se svou ženou rozveden. Uvědomil si, že přijde den, kdy se jeho dítě zeptá: Kdo je můj otec? Určitě uslyší: Tvůj otec je vrah. To byl důvod k zoufalství.
V tom okamžiku se vyrval z jeho hrudi výkřik: Bože můj! Jakub dále píše: Jako vítr mě zachytil Duch Páně. Navštívila mě láska, pronikla mnou velká radost a v mém srdci se rozléval pokoj. Byl jsem si jistý, že začínám poprvé žít. Dosáhl jsem míru a Duch svatý dal mému životu smysl. Předtím jsem byl jen mrtvý člověk.
S neuvěřitelným klidem a vnitřní radostí Jakub čelil gilotině. Duch Svatý ho přetvořil v dar lásky. Poslední dny jeho života byly netrpělivým očekáváním, aby se už mohl dívat do tváře Nekonečné lásky. Několik hodin před svou smrtí napsal: Brzy uvidím Lásku!
Každá tragédie v životě člověka má svůj zdroj pouze v jedné věcii: neznáme pravou Boží tvář. V životě Jakuba Fescha se všechno změnilo, když dostal milost vidět pravou tvář Boha, když ho uchopil Duch Páně.
Chtějme se společně modlit:
Ježíši, řekl jsi Filipovi: Jsem s vámi tak dlouho a ještě mě neznáte? Proč tě tví vyvolení a věrní apoštolové nepoznali? Tato slepota nás překvapuje. Opustili vše, aby tě následovali, prodlévali s tebou tři roky ... naslouchali tvým slovům ... viděli tvé zázraky. A přesto tě nepochopili; ještě tě nepoznali, nevěděli, kdo jsi. Proč je to tak, Pane?
Takže, je možné žít vedle tebe celá léta a vůbec tě neznat! Můžeme přijímat všechny svátosti a zůstávat slepými v duchu a mrtvými ve svém srdci. Co chybělo apoštolům a co chybí i nám, abychom tě poznali?
Řekl jsi jim to Pane: chyběl jim dar Ducha svatého, chyběl jim Duch pravdy, který by odstranil závoj z očí, aby v tobě uviděli Boha. Také nám chybí Duch svatý, protože jsme ho odmítli svým sobectvím a nehledali jsme ho s pokorou a s vytrvalou a upřímnou vírou. Jsme s Tebou, Pane, již dlouho, ale ještě tě neznáme. Mnohokrát jsme slyšeli tvá slova, účastnili jsme se mnoha mši svátých, mnohokrát jsme přijali svátost smíření, a jak žalostně málo jsme pochopili. Zeptejme se každý sám sebe, změnilo mě to?
Jsme s Tebou, Pane, tak dlouho, a ještě tě neznáme! Jsi nám blízko, ale nevidíme tě. Stejně jako učedníci z Emauz, putujeme s tebou životem, ale postrádáme světlo, abychom viděli tvou tvář a radovali se z tvé přítomnosti. Chybí nám tvůj Duch. Chybí nám ten, který má moc strhnout závoj, který zakrývá naše oči. Požádal jsi Otce o dar Ducha a Otec tě vyslyšel a nastaly první Letnice. Otec tě, Pane Ježíši, vždy vyslyší, požádej o dar Ducha svatého i pro nás.
Ježíši, jsme slepí, nevidíme Boha: jsme domýšliví, pyšní a opovážliví. Ježíši, sešli nám Ducha lásky, abychom strhli stěny pýchy. Dej nám světlo víry. Přijď Duchu Lásky! Vylij do našich srdcí svou lásku, pravou lásku, lásku, která vše vydrží a všechno odpouští. Přijď Duchu svatý, a zažehni v nás oheň své lásky.
Duch svatý je Utěšitel, kterého nám Bůh dává, aby byl s námi a pomáhal nám skutečně a šťastně žít náš život na zemi.