Středa – 7. týden v liturgickém mezidobí 2018

Jak 4, 13 – 17; Mk 9, 38 - 40
Ježíš Kristus, jeho osoba, jeho poslání a jeho neustálé působení ve svátostech církve a také skrze modlitbu dvou nebo více věřících, je Božím darem pro celý svět. Bůh nikoho z lidí neodmítá. Celé bohatství Božích darů, Božího přátelství a milosrdenství poskytované skrze Ježíše, v Ježíši a s Ježíšem je dokořán otevřené každému člověku.

Takže každý, kdo se odvolává k Ježíši a očekává v důvěře jeho pomoc s vyřešením životních problémů, bude vždy vyslyšen. Bůh nevyčlenil své milosti jen některým lidem, také nepůsobí jenom skrze někoho, například kněze. Někteří lidé jsou sice vyvoleni, aby Božím jménem, ve jménu Ježíše Krista předávali Boží milosti, ale nikdo z lidí nemůže říci, že jenom on je jediným prostředníkem pro Boží působení. Ježíš v dnešním evangeliu jednoznačně odmítá přivlastňování si Božích zásluh člověkem, podřizování Božího působení našim osobním přáním, naše rozhodování, kdo je a kdo není hodný Boží lásky.
Bůh nedovolí, aby člověk jeho pomoc nějak omezoval. Boží vůlí je spasit každého člověka. Každá naše neochota zvěstovat druhým Ježíšovo dílo spásy, každé strašení Bohem, patří k našim velkým hříchům. O tom mluví v dnešním prvním čtení svatý Jakub: „Kdo tedy ví, jak má správně jednat, ale nejedná tak, dopouští se hříchu“.
Správné pochopení evangelia vede vždy k velkému angažování hlásat druhým Ježíšův kříž, ve kterém je záchrana každého člověka. V našich srdcích musí být touha, aby každý člověk dosáhl věčnosti v Bohu. Ale přivést lidi k víře v Boží lásku, k pochopení Ježíšova kříže, není snadná věc. Proto bychom se měli radovat, když se někomu evangelizace daří, když udělá něco, co další lidi upozorní na Ježíše a probudí touhu po křesťanské cestě k Bohu.
Naší největší radostí by mělo být hlásání Ježíšova evangelia ve světě. Nebuďme závistiví, když se někomu druhému hlásání Ježíšova díla spásy daří efektivněji než nám.