9. neděle v liturgickém mezidobí - 2018

Dt 5, 12- 15; 2 Kor 4, 6 – 11; Mk 2, 23 – 3, 6
Dnešní evangelium ukazuje na naši neschopnost správně pochopit význam Božích přikázání a podle nich žít. Vyvolený národ, Židé, obdrželi od Boha nesmírně cenný dar, Boží přikázání – Boží moudrost, pravidla k dobrému a úspěšnému životu na zemi a také k budování pevného vztahu s ním. Židé tento Boží dar nepochopili. Jejich výklad Boží moudrosti byl špatný. Na to ukazuje konflikt mezi Ježíšem a Židy.

Od začátku to mezi Ježíšem a židovskými znalci Písma silně jiskřilo. Ježíš a židovští znalci Písma stáli proti sobě. Buďme si tohoto problému vědomi, protože jsme na tom stejně. Dodnes existuje v církvi podstatný problém správně pochopit význam Božího slova. Nepochopení Božího slova se projevuje špatným způsobem života, povrchní účastí na bohoslužbách, formální modlitbou a formálním slavením neděle, pokřiveným vnímáním kněžství. Z toho v současnosti plynou problematická rozhodnutí, například: svaté přijímání pro rozvedené nebo protestanty, požadavek svěcení žen na kněze, zmatek ve volbě ritu mše svaté a podobně. Můžeme říci, že špatně chápeme poselství Božích přikázání, nerozumíme Boží moudrosti a Božímu slovu.
Spor mezi Ježíšem a Farizei v dnešním evangeliu se týkal správného plnění Božího přikázání slavit sobotu. Ježíš v sobotu uzdravoval, což bylo podle židovských znalců Zákona přestoupením přikázání. Obsah tohoto přikázání nám byl připomenout v prvním čtení, kde je jednoznačný zákaz práce v sobotu. Ježíš na výčitku, že jeho učedníci v sobotu trhají klasy nebo že on sám v sobotu uzdravuje, neřekl, že to, co udělali učedníci nebo on, není práce. Souhlasil, že práce byla vykonána, ale Boží zákon nebyl přestoupen.
Možná se někteří z vás ptají, proč o tom diskutujeme, není to blbost? Proč o tom mluvíme, nejsou to jen podružné záležitosti?
Dnešní evangelium jasně ukazuje, že správné plnění Božích přikázání není podružná záležitost, ale nejdůležitější věc, pokud nám záleží na věčném životě, na setkání s Bohem. Ježíš řekl, že Bůh ze svých přikázání neodstranil ani čárku. Ježíš se stal spravedlivým, protože naplnil všechna Boží přikázání. To platí i pro nás. Bez naplnění Božích přikázání do věčného života nedojdeme, protože před Bohem nebudeme spravedliví.
Dnešní evangelium upozorňuje také na to, že správné pochopení obsahu a významu Božích přikázání není jednoduché, že máme obrovský problém porozumět Božím pravidlům života zde na zemi. Hřešíme tehdy, když přestupujeme Boží pravidla a tak na sebe přivoláváme věčnou záhubu. Pokud nám záleží na věčném životě, musíme se ptát na správnou cestu k tomuto cíli. A to znamená správně porozumět Božím nabídkám, přijmout Boží moudrost.
Dnešní evangelium probírá problém práce v neděli. Možná ještě jedna úvaha, která se týká dne, ve kterém je práce Bohem zakázána. Pro Židy to byla sobota, pro křesťany je to neděle, která získala zmrtvýchvstáním Ježíše svůj mimořádný význam. V prvním čtení jsme slyšeli text přikázání a svěcení dne Páně: „Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj býk a tvůj osel, žádný tvůj dobytek, ani přestěhovalec, kterého jsi přijal k sobě“. Dnes vyvstává otázka: Když například nakupuji v neděli, jsem to já, kdo zaměstnává prodavače v obchodě, protože potřebuji, aby pro mě pracoval. Viníkem není jen majitel obchodu, ale také já. Měli bychom se opravdu ptát, jak máme prožívat den Páně – neděli, abychom sami nepracovali a také nenutili druhé zbytečně pracovat a tak přestupovat Boží přikázání. Boží přikázání mohu porušit, přestože sám osobně nepracuji.
Ale každá práce není zakázána. Ježíš v dnešním evangeliu dovoluje apoštolům pracovat a sám také v den Páně pracuje. Potřebujeme získat Ježíšovu schopnost rozlišování, co je správné a co je porušením Božích přikázání. Musíme dozrát k tomu, o čem mluví dnešní druhé čtení, aby „Ježíšův život byl patrný na našem těle“.
Schopnost následovat Ježíše je dílo Ducha Svatého v nás. To znamená, že bez pomoci Ducha Svatého nedovedeme plnit Boží přikázání. Nemůže si také připisovat Boží působení, jak učí svatý Pavel. Je to velké pokušení, neodpovídá pravdě a je to lež. Často si myslíme, že sami zvládneme žít podle Božích přikázání. Příklad nejhorlivější náboženské židovské elity ukazuje, že to vede jen ke konfliktu mezi člověkem a Bohem.
Duch Svatý v nás je velmi něžnou skutečností. Nosíme ho v sobě jako v hliněné nádobě. Je velmi snadné zbavit se přítomnosti Ducha Svatého.
Dnešní Boží slovo nás učí, že do věčnosti nevede jiná cesta, jen skrze řádné plnění Božích přikázání. Proto buďme prozíraví a ostražití a skutečně se snažme Boží přikázání naplňovat. Nehledejme žádnou zkratku, žádná neexistuje. Musíme být přesvědčeni o nutnosti pomoci Ducha Svatého a každý den se svěřovat do jeho péče.