Sobota - 8. týden v liturgickém mezidobí - 2018

Mk 11, 27 – 33
Dokaž význam své osoby, učiň taková znamení, aby tvé poselství bylo věrohodné, a pak ti uvěříme. Toto od Ježíše neustále vyžadovali ti, kteří politicky a nábožensky vládli v Jeruzalémě a v Palestině. Ježíš konal velkolepá znamení a divy. Ale všechno, co Ježíš udělal, popírali nebo zpochybňovali.


Bylo to stejné jako s Janem Křtitelem, kdy politická a náboženská elita v Jeruzalémě mlžila, zpochybňovala božský původ jeho učení a Janovu aktivitu nad Jordánem.
Proč byli nejmocnější lidé v Ježíšově době plni pochybností?
Působení Jana Křtitele většinu lidí v Jeruzalémě a v celé Palestině ovlivnilo a proniklo. Davy lidí přicházely k Jordánu, aby byly pokřtěny od Jana. A příchod Ježíše byl ještě pozoruhodnější. Proti tomu se politická a náboženská elita zatvrdila, nepřijala jejich poselství. Proč taková zatvrzelost srdce, tak velký odpor proti poctivému zhodnocení tohoto poselství?
A tento přístup k Ježíši, k jeho poselství pokračuje až dodnes. Dokonce i dnes se obrovské množství vzdělaných lidí, kteří zastávají významné pozice v sociálních, politických či církevních úřadech nenamáhá a nepřemýšlí, nezkoumá upřímně to, co říká evangelium. Avšak zcela nekriticky přijímá a akceptuje každou zprávu, i tu nejnepravděpodobnější, která překrucuje pravdu evangelia. Většina lidí ráda naslouchá tomu, co je namířené proti pravdě evangelia, proti pravdě o Ježíši z Nazareta. A ptáme se, proč je to tak?
Myslím si, že prvním důvodem odmítání pravdy evangelia, pravdy o Ježíši Nazaretském a odmítání církve je neochota změnit svůj život. Ten, kdo získal významnou pozici, nějaké postavení ve světě nebo moc, není schopen následovat vládu Ježíše Krista, a podřídit se jeho přikázáním. Ve skutečnosti jen málokdo, kdo má významnější postavení a moc, je schopen sloužit bližním. V naší přirozenosti je pokřivená touha, žádostivost, aby nám ostatní sloužili.
Jan Křtitel vyzýval k obrácení, k nápravě života a k větší spravedlnosti každého, kdo k němu přišel, aby byl pokřtěn. A podobně hlásá Ježíš Kristus, že se máme učit sloužit jeden druhému.
To nejdůležitější přikázání je přikázání lásky k bližnímu, které vyžaduje oddanost dobru druhého až po odevzdání svého života.
Naše pýcha nám brání poslouchat Boží přikázání. Neposlušnost je nám vlastní, a proto děláme vše a nasloucháme všemu, co Ježíšovy požadavky na změnu našich životů minimalizuje, nebo dokonce Ježíšovu pravdu překrucuje. Raději od lidí, kteří ukazují nároky evangelia, odcházíme.
Také v církvi se zdráháme naslouchat těm, kdo hlásají, že je třeba se obrátit.
Zeptejme se upřímně každý sám sebe, zda nás také nedráždí napomenutí a výzva k obrácení, změně smýšlení, návyků a postojů?
Dnes znovu stojíme před Palladiem města Brna. Díváme se na Marii, která moudře radila obyvatelům našeho města poslouchat Boha a uvěřit v jeho prozřetelnost. Ovocem této poslušnosti byla záchrana před zlem. Brňané v sobě našli odvahu k obrácení. Tehdy se našli lidé, kteří se nechali inspirovat evangeliem a odvážně se odevzdali Boží moci. Je to důležité svědectví i pro nás. Potřebujeme jako oni uvěřit Bohu a poslouchat ho. Být si jisti, že podřízení se Ježíši je vždy vítězstvím na každým zlem. Strach před vládou Ježíše Krista má v našich životech vždy tragické důsledky. Mějme odvahu odmítat každé zpochybňovaní Ježíše, každé podceňovaní účinnosti evangelijních rad. Ať nám v tom pomáhá Panna Maria Svatotomská.