Čtvrtek – 9. týden v liturgickém mezidobí - 2018

Mk 12, 28b – 34
Dnešní evangelium nám připomnělo lásku jako cíl našeho života. Máme být dokonalí jako Bůh, který je láska. S Bohem se setkáme jen tehdy, když se vyučíme v lásce. Bůh se nás nezeptá, jak vypadal náš náboženský život, ale zda jsme milovali své bližní.


Přikázání lásky má dvě části. První požadavek je milovat Boha a druhý milovat bližního. Boha máme milovat celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. Bližního máme milovat jako sami sebe. Toto pořadí v naplnění přikázání lásky je podstatné. Nejprve musíme milovat Boha a pak teprve bližního.
Máme milovat bližního jako sami sebe. A láska k sobě samému není jednoznačná. V podstatě jsme sobečtí, to znamená, že neumíme sami sebe správně milovat. Egoizmus není žádnou láskou. Když se necháme vést sobectvím, škodíme sami sobě, je to velké zlo.
Jediná cesta k opravdové lásce k sobě samému je láska k Bohu, jak jsme slyšeli v evangeliu. Tato slova ukazují, že pro mě láska k Bohu musí být nejdůležitější. Moje touhy, myšlení a každý skutek musí ukazovat, že poslušnost Bohu a jeho chvála stojí v mém životě na prvním místě.
Jen opravdová láska k Bohu má sílu přetvořit můj obraz sebe. Setkání s Bohem mi ukáže Boží pohled na mě. Když rostu v lásce k Bohu, dozrává ve mně láska k sobě samému a pak začínám opravdově milovat své bližní.
Zachovat pořadí - napřed láska k Bohu, pak k člověku - je základní. Dnes se od nás vyžaduje, abychom byli stále více milosrdní k druhému člověku, abychom udělali co nejvíce dobrých skutků, ale na lásku k Bohu, která je vyjádřena poslušností jeho vůli, zapomínáme. Slyšíme, že máme být v konání dobra kreativní, sami vymýšlet dobré skutky. Zeptejme se sami sebe: Jsme v našem sobectví schopni konat opravdové dobro, být skutečně milosrdní k lidem v nouzi?
Jen opravdová láska k Bohu nás zbavuje sobectví a otevírá oči pro skutečné dobro bližních.