Sobota 10. týden v liturgickém mezidobí - 2018

Mt 5, 33 – 37

Ježíš v dnešním evangeliu říká, že naše řeč má být: ano, ano – ne, ne. Jde o upřímnost a poctivost našich slov. Jazyk je důležitým nástrojem k budování našich mezilidských vztahů. Cítíme se v nebezpečí, když se u druhých setkáváme s neupřímností. Transparentnost je postoj, který odbourá strach z druhých a rodí přátelství.

Naše řeč má následovat Boží příklad. Bůh své slovo nemění. Bůh stojí za každým svým slovem. Když Bůh řekne ano, je to pro celou věčnost ano, stejně jako ne. Bůh je jistota. O účinnosti Božího slova prorok Izaiáš říká: „Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst“ Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal“. Bůh pečuje o naplnění svého slova. Boží slovo rodí skutek: Bůh řekl a stalo se.
Všechno, co nám Bůh potřebuje sdělit, najdeme na stránkách Bible. Jeho slovo se nemění. Často se nám to nehodí, chtěli bychom Boží rozhodnutí pozměnit. Zvláště dnes vidíme, jak se mnoho teologů snaží význam Božího slova měnit. To děláme my, lidé, ale Bůh je neměnný. To je základ věrohodnosti Boha a našeho bezpečí. Bůh nedělá svévolná rozhodnutí. Není náladový. Proto mu můžeme důvěřovat.
Evangelium nás upozorňuje, že neexistuje nic, co by potvrdilo naši věrohodnost. Naše věrohodnost je v našem nitru, v upřímnosti našeho slova, protože u Boha je to stejné. Když Bůh přísahá, přísahá na sebe sama. Věrohodnost Boha je ve věrnosti svému slovu, podobně to má být i u nás. Bůh bude stát za naším slovem jen tehdy, když bude potvrzeno naší věrností, když své slovo nebudeme měnit.