Slavnost Narození Jana Křtitele - 2018

Při příležitosti dnešní slavnosti vám nabízím pohled na osobu Jana Křtitele ve vztahu k Ježíši, abyste si uvědomili rozdíl v přístupu k plnění jejich poselství. Jde především o Janovu osobní odpověď na Boží plán spásy. Jan ukazuje na velké potíže, které máme s přijetím Ježíše, skrze kterého Bůh uskutečňuje svou vůli, a který je důležitější než my.
Početí obou mužů ohlašuje archanděl Gabriel.

Jsou zázračná. Obě početí byla z Boží vůle. Byla předpovězena ve Starém zákoně.
O dětství jednoho i druhého moc nevíme. Myslím si, že jejich dětství se moc nelišilo, ale jejich dospívání, cesta k dospělosti byla různá.
O Ježíši víme, že jako dvanáctiletý chlapec zůstal v Jeruzalémě, ale pak se pokorně vrátil s rodiči do Nazareta, a až do třicátého roku života žil a pracoval jako většina lidí. Nicméně pokud jde o Jana, máme informace, které naznačují, že prodléval na poušti, kde vedl asketický život. Víme, co jedl a jak byl oblečený. Jedná se o typický obraz askety.
Z období, kdy oba konají veřejně své povolání, máme mnohem více zpráv.
Jan křtil nad Jordánem. Přicházely k němu davy lidí. Ve svém působení byl kontroverzní. Židé dokonce nevěděli, kam ho zařadit. Ptali se po jeho identitě a totožnosti. Totéž platí i o Ježíši.
Vidíme, že si Jan Křtitel byl vědom svého povolání. Nedělal ze sebe někoho, kým nebyl. Byl pravdomluvný. Nepřipisoval si význam, který neměl. Dokonce můžeme říci, že ho charakterizovala pokora.
Naslouchal Božímu hlasu. Poznal v Ježíši předpovězeného Mesiáše. Mluvil o něm jako o Božím Beránku. Zdá se, že chápal Ježíšovou velikost – řekl, že není hoden odepnout řemínek u jeho sandálů.
Janova schůzka s Ježíšem nad Jordánem má řádný průběh. Jan plní roli, kterou mu Bůh svěřil. V promluvách zdůrazňuje tragédii hříchu a nutnost obrácení. Ukazuje zdroj lidského neštěstí, zároveň naznačuje křest jako jediné řešení. Je to křest, který musí z člověka smýt smrtelnou špínu hříchu.
Pak Jan jasně ukázal na Ježíše z Nazareta jako Mesiáše.
Až do tohoto okamžiku všechno probíhá podle Božího plánu. Ale v srdci a v mysli Jana Křtitele se začíná dít něco, co vede k pochybnostem o osobě Ježíše Nazaretského. Tato nejistota vrcholí ve vězení, odkud Jan vysílá své učedníky k Ježíši s otázkou: Jsi to ty nebo máme očekávat někoho jiného?
Osobně si myslím, že v Janově myšlení musely vzniknout významné pochybnosti. Jan začíná mít problém s Ježíšem hned poté, co na něj ukázal a dovolil svým dvěma učedníkům, aby Ježíše následovali.
Velmi mě zajímá, proč se Jan ve chvíli, kdy ukazuje na Ježíše jako Mesiáše, nestává jeho prvním učedníkem?
Podobná scéna se odehrála v Jeruzalémě, když šli tři mudrci za hvězdným znamením, aby našli Mesiáše. Přišli do tohoto města a zeptali se na cestu. Dostali od kněží a znalců zákona podrobné informace: Místo, kde se má narodit Mesiáš, je Betlém. Mudrci se tam vydali, zatímco ti, kdo měli správné informace, neučinili ani krok. Zůstali na svém dosavadním místě. Jako by vůbec neměli o Mesiáše zájem, přestože příchod Mesiáše je ústředním tématem Starého zákona a oni by měli vést mudrce. Oni měli stát v čele průvodu do Betléma.
Víme, že pochybnosti jsou v rozporu s vírou. Víra předpokládá jistotu. Pochybnosti jednoznačně ukazují na nedostatek víry. Vírou jsme spaseni. Pochybnosti pocházejí od ďábla. Ďábel zasel pochybnosti v srdci člověka už v ráji: Opravdu Bůh něco takového řekl, je to pravda? Někdo řekl velmi vhodně: začni pochybovat a nebudeš muset věřit.
Jan byl ve vězení plný pochybností. Zda Ježíšova odpověď, kterou přinesli jeho učedníci, zbavila Jana pochybností, nevíme. O chvíli později byl sťat. V důsledku toho nevíme, zda Jan opustil tento svět s vědomím, že Ježíš je Mesiáš, který také i jemu musí dát spásu.
Ježíš řekl svůj názor na Jana: nejmenší v nebeském království je větší než on.
Tato Ježíšova slova jsou zdrcující. Ježíš totiž říká, že Jan není mezi nejmenšími, posledními, kdo dosáhli spásy. Ježíš Jana nesvatořečí, ale říká něco zcela jiného. Království nebeské je pojmem nebe, skutečností věčného života. Je to místo Boží moci, místo prodlévání spasených.
Tam Ježíš Jana neumísťuje.
Na příkladu Jana můžeme vidět tragédii člověka, který jiné přivedl k Ježíši jako Mesiáši, ale sám k této pravdě nedošel.
Ježíš vpravdě řekl, že mezi narozenými z ženy nepovstal větší než Jan, ale tato lidská velikost mu nedala spásu. Člověk potřebuje víru v Ježíše z Nazareta jako svého osobního Spasitele.