Sobota - 13. týden liturgickém mezidobí 2018

Mt 9, 14 – 17

Dnešní evangelium nás upozorňuje, že naše křesťanské chování má napodobovat pozemské jednání Ježíše Krista. Křesťan si musí neustále klást otázku: proč to dělám? Proč se modlím, proč se postím, proč chodím do kostela, proč dávám almužnu, a tak dále. Je nutné spojovat nauku a jednání, rozum a srdce. Poznané uvádět do života.

Křesťanská modlitba není jen bezmyšlenkovité odříkání modlitebných textů. Moje modlitba je rozhovorem, ve kterém mluvím k Bohu, ale také mu naslouchám. Není to něco, co trvá méně než dvě minuty, nebo jen neustálý monolog. Základní částí modlitby je čtení Božího slova. Čtením Božího slova dávám Bohu příležitost, aby mi něco řekl. Také já říkám Bohu o svých bolestech, radostech a problémech. Křesťanská modlitba je rozhovorem a sdílením.

Křesťanský půst není omezení jídla, protože chci zhubnout, chci vypadat asketicky, nebo se chci uzdravit. Půst je prostředek, jehož prostřednictvím se spojuji s Ježíšovým utrpením. Postem se také přibližujeme k chudým. Skromně jíme, abychom se o to, co ušetříme, mohli rozdělit s chudými.

Do kostela nechodíme plnit náboženskou povinnost, ale setkat se s Ježíšem, od kterého přijímáme slovo napomenutí, povzbuzení a poučení, od kterého přijímáme pokrm a lék. Pro dobrý život potřebujeme sílu, kterou dává tělo Pána Ježíše. V eucharistii přijímáme lék na všechny nemoci.

Dáváme almužnu, protože víme, že všechno, co máme, jsme dostali od Boha a učíme se to upřímně sdílet s potřebnými. Almužna je prostředek, nástroj, který nám dává svobodu od materiálních statků. Almužna nás učí chápat, že našim jediným bohatstvím je Bůh a jeho péče o nás.

Dnešní evangelium nás učí novému přístupu k životu. V centru našeho zájmu má být víra v Ježíše a jeho následování.

Když křesťanské pravdy přijímáme jen jako znalost, jako vědu o Bohu a ne jako cestu životem, naše chování se podobá záplatě z neseprané látky na starých šatech, nebo nalévání mladého vína do starých měchů.

Stali jsme se křesťany, abychom následovali Ježíše Krista, aby se náš život stával více a více podobný životu Ježíše Nazaretského. V opačném případě to vede k velké vnitřní roztržce. Naše svědomí selhává a srdce není schopné prožívat pokoj. Náš rozum a cit stojí proti sobě a přinášejí neklid.

Půst, modlitba a almužna jsou cestou k Bohu, vyjádřením života v lásce. Velkým vzorem je nám Panna Maria, která touto cestou k Bohu kráčela. Ve své modlitbě Magnifikat o tom svědčí. Bůh byl v jejím životě na prvním místě. Maria dovolila Duchu svatému, aby z ní učinil nádobu hodnou Boha. Stávat se nádobou hodnou Boha je proces, který se děje skrze půst, modlitbu a almužnu. Bůh nenavštíví srdce, které je poskvrněné, má zalíbení v hříchu a podobá se starým měchům, do kterých nové víno nemůže přijít. Prosme Pannu Marii Svatotomskou, ať nás naučí postit se, modlit a dávat almužnu tak, aby se naše srdce stalo místem přebývání Boha.