15. neděle v liturgickém mezidobí - 2018

Am 7, 12 - 15; Ef 1, 3 - 14; Mk 6, 7 - 13
Ve druhém čtení jsme slyšeli, jaký má Bůh plán s našimi životy, s každým z nás. Sv. Pavel o tom v listu Efezanům píše, že nás Bůh ve svém nepochopitelném rozhodnutí předurčil, abychom před ním byli svatí a neposkvrnění v lásce, abychom tak mohli být přijati za jeho děti.
Cílem našeho života je dosáhnout svatosti, žít svůj život v lásce.

To znamená, že všechno, co děláme, jak žijeme, naše zbožnost nás má vést ke svatosti, učinit těmi, kteří milují.
Během různých setkání s mladými lidmi jsem se jich ptal, zda chtějí být svatí. Odpověď byla vždy jednoznačná: ne, nikdy, za žádných okolností. To ukazuje, že svatost je vnímána pokřivenou optikou, jako něco bezcenného. V této souvislosti vyvstává otázka, proč tomu tak je, že katolíci mají strach ze svatosti, ze života v duchu lásky?
Na jedné straně stojí Boží vůle, že máme být svatí na míru Boží svatosti, že máme být dokonalí jako je dokonalý Bůh, že máme být láskou, jako Bůh je láska, a na druhé straně je náš velký strach před svatostí a také před opravdovou láskou. Díváme se na svatost jako na něco cizorodého, co nám může ublížit.
Samozřejmě svatost života podle Boží vůle, je něco jiného než to, co nám nabízí svět. Život podle Boží moudrosti je něco úplně jiného než život podle hodnot světa. Ježíš své veřejné působení a své kázání evangelia začal slovy: obraťte se a věřte evangeliu. Obrácení, konverze, řecky "metanoia" znamená změnit způsob myšlení, které dosud řídilo můj život. V evangeliu Ježíš přinesl nová pravidla, podle kterých máme ve svém životě jednat. Tento přístup k životu je zcela odlišný od přístupu světa. Zde ve mně mohou vznikat pochybnosti a strach, zda je tento nový přístup pro mě výhodný, zda povede k mému štěstí?
Mnohokrát jsem vám už říkal, že jedním z našich největších problémů a příčin našich neštěstí je strach z Boha. My se Boha opravdu bojíme. Přece ten, kdo nás stvořil jako korunu vesmíru, nemůže být na nás naštvaný a chtít nás zničit. Copak pro nás, které nazval zřítelnicí svého oka, svou radostí, milovanými dětmi a svými miláčky, může chtít špatné věci, nebo naplánovat naše utrpení?
Bohužel nás církev ve své katechezi učila a dále učí, že nechat se pokřtít, pomodlit se ráno a večer a jednou ročně se vyzpovídat a jít ke svatému přijímání stačí k tomu, abychom byli dobrými katolíky. Myslíte si, že takto prožívané křesťanství vás naučí lásce, zajistí dobrý život zde na zemi, přivede ke svatosti a k setkání s Bohem na věčnosti?
Účelem plnění náboženských povinností je rozvíjet vztah s Bohem, učit se Bohu důvěřovat, stávat se mu podobným, to znamená svatým. Jinak se naše náboženská zbožná praxe stává magií, není křesťanská. Celý poklad církve, církevní tradice zbožnosti a náboženské chování nás má přiblížit k Bohu, aby nám Bůh skrze naši zbožnost mohl pomáhat svou milostí k růstu v lásce, k dosažení svatosti. Cílem přijímání svátosti a každodenní modlitby, zvláště společné, je přiblížit nás k Ježíši Kristu, postupně nás s ním sjednocovat.
Neboť, jak nás sv. Pavel učí, Bůh nás může neustálé zahrnovat rozmanitými duchovními dary jen tehdy, když jsme spojeni s Kristem.
V dnešním evangeliu jsme slyšeli zprávu o vyslání dvanácti Apoštolů hlásat Boží království. Ježíš obdařil apoštoly příslušnou mocí. Sv. Marek nám ve svém evangeliu říká, že Ježíš vybavil apoštoly především mocí nad nečistými duchy.
Toto je pro nás zásadní informace. Ukazuje na přítomnost a působení zlého ducha, který ovlivňuje naše životy. Zlý duch nás navádí ke světskému chování, zištnému jednání, zatemňuje poznání Boha a maří naši touhu po svatosti.

Ježíš také přikázal apoštolům zůstat na místě s lidmi, kteří je přijmou a budou jim naslouchat. V opačném případě mají jít dál tam, kde budou přijati. To je princip pro působení Božího Slova v našem životě. Pokud nechceme slyšet, co nám Bůh říká, Bůh nás mine a půjde dál. Když vás nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, odejděte od nich a vytřeste si i prach ze svých opánků. Když Boha nechceme slyšet, odejde od nás.

Bůh nám nic nevnucuje násilím, vždycky říká - a činí to velmi jemně, velmi tiše, pokud chceš.

Dnes k nám promlouvá o svatosti, o životě v souladu s duchem pravé lásky, a ptá se velmi něžně, zda se pro ni chceme rozhodnout.
Pokud bude naše odpověď kladná, jsem přesvědčen, že skrze svaté přijímání budeme vybaveni veškerou nezbytnou pomocí, rozmanitými duchovními dary pro růst ve svatosti a jednání v duchu lásky na míru samého Boha.