Úterý 25. 7. 2018 - svátek sv. Jakuba, apoštola

2 Kor 4, 7 – 15; Mt 20, 20 - 28
Jakub a Jan patří k prvním učedníkům, které Ježíš povolal. Jsou také první, kteří se mohou učit Ježíše následovat, napodobovat.
Dnešní evangelium ukazuje, že Jakub a Jan úplně nepochopili Ježíšův život a jeho učení. Vysílají svou matku, aby jim u Ježíše zajistila významná místa v Ježíšově království

: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království“. Tento požadavek je v rozporu s Ježíšovým učením a jeho osobním svědectvím. Ježíšovo království nemá nic společného s pozemskými skutečnostmi. Na zemi je to tak, že „panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají pocítit svou moc“. Ježíšovo království a jeho vláda je jiná. Mezi Ježíšovými následovníky to tak být nemůže. Zde platí jiná pravidla: Kdo chce být veliký, musí se stát služebníkem, a kdo chce být první, musí začít jako poslední, být jako poslední otrok, podle vzoru Ježíše, který poklekl k nohám apoštolů a umyl jim nohy. Umývání nohou byla činnost posledního z otroků. V dnešním evangeliu je požadavek být poslední ještě vystupňován. Máme následovat Ježíše, který je naším vzorem služby bližnímu, ale je také připraven odevzdat za nás svůj život: Syn člověka přišel „aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“.
V dnešním evangeliu nacházíme návod pro křesťanské jednání. Každé vyvyšování se nad ostatní je proti pravidlům křesťanského života. Boží království je jen pro ty, kteří se chtějí učit od Ježíše postoji, ve kterém si nenechají sloužit, ale snaží se vždy sloužit druhým.
Tomuto postoji služby se začínáme učit především v rodině a v manželství, kde se manželé navzájem nevyužívají, ale slouží si navzájem dary, schopnostmi, rozmanitostí lidské povahy a podobně.
Ježíš dále říká, že hledání svého postavení v Božím království je také spojené s tím, že musíme pít kalich, který pil Ježíš. Je to kalich utrpení. Podstatou Ježíšova utrpení byla jeho poslušnost vůli nebeského Otce. Je to především boj se svým sobectvím. Nejhorší není fyzické utrpení, ale přemáhání lidské pýchy a egoizmu. Obraz tohoto duchovního boje vidíme v Getsemanské zahradě. Ježíšův krvavý pot byl důsledek jeho boje o podřízení se Boží vůli. Nejtěžší je podřídit se Božím pravidlům, rozhodnout se být služebníkem všech, přijmout místo posledního otroka.
V prvním čtení svatý Pavel dosvědčuje, že v každé životní obtíži zakoušel Boží pomoc, když byl pronásledován, nebyl opuštěn, když byl srážen na zem, nebyl zničen. To, co Pavlovi vždy přineslo Boží pomoc, byla jeho víra ve vzkříšení: „Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás“. Ale důležité je poznání: „S Ježíšem“. To znamená, že už nežiji já, ale žije ve mně Kristus, že žiji následováním Ježíše.