Neděle 18. v liturgickém mezidobí – B

Ex 16, 2 – 4.12 – 15; Ef 4, 17. 20 – 24; Jan 6, 24 – 35
Dnešní rozjímání o Božím slově začneme od druhého čtení. V tomto úryvku z listu Efezanům sv. Pavel napsal několik důležitých pokynů, týkajících se našeho křesťanského života. Píše, že už nemáme žít jako pohané s jejich neplodným myšlením. Dále říká, že máme odložit starého člověka s dřívějším způsobem života, který je chtivý rozkoší, a obléknout člověka nového, který žije podle Božího vzoru jako spravedlivý a svatý.


Tento Boží vzor, o kterém sv. Pavel mluví, je Ježíš Kristus a jeho pozemský život. Ježíš z Nazareta ukázal nový pravdivý způsob života. Podle Božího plánu se náš život na zemi má podobat Ježíšovu životu. Hlavní přikázání, které nám Bůh dal, je Ježíšův způsob života. Bůh uzná za hodného věčnosti jen toho člověka, který svým životem následuje Ježíše.
Toto následování Ježíše Nazaretského, ke kterému nás vybízejí evangelia, je spojené především s osobním rozhodnutím. Ježíš na začátku svého veřejného působení jednoznačně vybízí: pojď za mnou, následuj mě. A to od nás vyžaduje trvalé rozhodnutí k jednání podle příkladu a slov Ježíše z Nazareta a odmítání nabídek světa. Týká se to našich vzájemných vztahů, přístupu k práci, výchovy dětí, našeho intimního života a tak dále. Nový zákon nám přináší jasné instrukce, jak máme žít podle vzoru, který nám dal Ježíš Nazaretský. Ježíš je nový člověk, jehož život byl zcela spojen s Bohem. Chci opět zdůraznit, že existuje pouze jedno přikázání, které platí a to je následování Ježíše.
Zásadní otázkou, na kterou musíme najít odpověď, je: jak naplnit toto přikázání?
V tomto bodě nahlédněme na dnešní první čtení. Popisuje reptání Izraelitů na poušti po odchodu z Egypta. Zásoby jídla a vody došly, nastal problém přežít na místě, které pro život nic neposkytuje. Stáli před hrozbou smrti žízní a hladem. A když se smrti dívali do očí, vyvstala otázka na Boží prozřetelnost: Bože, vyvedl jsi nás z místa hojnosti vody i jídla na místo smrti? To je tvoje péče, Bože?
V kontextu příběhu exodu vyvstává i pro mě otázka: Jak zvládnu náročné následování Ježíše? Co mi jeho následování přinese? Je rozumné poslouchat Boha a plnit jeho přikázání? Má smysl odejít od plného stolu jídla a zajištěného života a jít na poušť, kde chybí všechno?
Plnit Boží přikázání není v našich lidských silách. Nemáme sílu stále žít v lásce. Jak tedy máme tento základní Boží požadavek uskutečnit?
Vyvolený národ obdržel na poušti manu – chléb z nebe. Bůh dal tomuto putujícímu lidu na poušti prostředky k přežití, aby mohl klidně projít tuto životu nepříznivou oblast.
Podobně i nás Bůh nenechává samotné v úkolu následování Ježíše, protože je to nad naše síly.
V dnešním evangeliu jsme slyšeli začátek Ježíšovy řeči, ve které nám vysvětluje tento nový způsob, jak k nám Bůh přichází se svou pomocí. Bránu svého srdce Bohu otevíráme vírou v toho, kterého Bůh poslal. To je Ježíš z Nazareta. Víra v Ježíše je Boží skutek, který máme konat. Ježíš z Nazareta je nový a pravý dar chleba, jehož předobrazem je mana seslaná na poušti prostřednictvím Mojžíše. „Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec, neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ A dále Ježíš říká: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.“

Naše křesťanství neroste tím, že vidíme mimořádné jevy a zázraky, ale skrze víru, že v tomto eucharistickém kousku chleba je přítomen sám Bůh. Stejně jako jíme každý den chléb, aby nasytil naše fyzické tělo, tak eucharistický chléb, který přijímáme, nám dává moc a sílu následovat Ježíše. To je ten pokrm, který nám slabým v lásce, v laskavosti a v dobrotě vůči ostatním, dává schopnost k takovému chování.

Tento eucharistický chléb, který přijímáme ve svatém přijímání, má moc - pokud věříme - uschopnit nás k životu podle Boží lásky. Zamysleme se, co pro nás eucharistie znamená, v jakém duchu ji přijímáme a zda od Ježíše něco očekáváme?