Neděle – 19. v liturgickém mezidobí – cyklus B

1Král 19, 4 - 8; Ef 4, 30 - 5, 2; Jan 6, 41 - 51
Dnešní rozjímání nad Božím slovem začnu u druhého čtení, kde nás sv. Pavel upozorňuje na správný vztah k Duchu svatému. Říká, abychom nezarmucovali svatého Božího Ducha, který do nás vtiskl svou pečeť. Duch svatý na nás sestoupil, a učinil z nás svůj chrám, když jsme přijali svátost křtu. To je ta pečeť, kterou do nás otiskl.

Je nesmazatelná, neměnná po celou věčnost. Od této reality můžeme utíkat, možná i po celou věčnost, ale toto znamení Ducha svatého nikdy nesmažeme.
Pečeť Ducha svatého je podmínkou naší spásy. V okamžiku, kdy na nás Duch svatý sestoupil, kdy z nás učinil svůj chrám, obdrželi jsme spásu, to znamená možnost věčného života v Boží přítomnosti. Jak jsem už řekl, před touto v nás již existující skutečností, kterou jsme svobodně přijali ve křtu, neutečeme. Zákon svobody a Boží rozhodnutí jsou neměnná. Svátost křtu, kterou nám církev poskytla, je důkazem této neměnné Boží volby.
V dnešním evangeliu Ježíš říká: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal, a já ho vzkřísím v poslední den.“ To všechno vypovídá o tom, že s přijetím křtu je nám darován život věčný. Cesta, která nás vede k věčnému životu, k plnému setkání s Bohem, abychom s ním konečně mohli mluvit tváří v tvář, má podmínku: nezarmucujte svátého Božího Ducha, který vám byl dán.
A to nezarmucování Ducha svátého v nás znamená vzepřít se každé zahořklosti, prchlivosti, hněvu, hádání, nactiutrhání a všech špatností a být k sobě navzájem dobří, milosrdní, jeden druhému odpouštět a podobně.
Co máme dělat, aby v nás Duch Boží bydlel a naše vzájemné vztahy byly plné lásky?
Odpověď najdeme v evangeliu, kde Ježíš říká: „Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dávám, je mé tělo, obětované za život světa.“
Je nutné vysvětlit: když Písmo sváté mluví o životě, mluví o věčném životě, který nám bude dán po naší fyzické smrti. Naše tělo, musí zemřít, protože, takový je důsledek prvotního hříchu. Na druhou stranu, když Písmo sv. mluví o životě, vždy jde o život, který nám Bůh dává skrze Ježíšovu smrt na kříži, který pro člověka začíná přijetím svátosti křtu. Ale věčný život přijatý z milosti křtu můžeme také ztratit, když budeme odporovat Duchu svatému, když nebudeme žít podle jeho vnuknutí, jeho inspirace.
Otevřenost Duchu Svátému potvrzujeme přijímáním eucharistie. Kde je Ježíš Kristus, tam je také Duch svatý. Ježíš je pro nás nejdostupnější ve svatém přijímání. Účinnost, moc svatého přijímání je spojena s Duchem svatým. Ve svatém přijímání nepřijímáme nějakou nedefinovanou moc, která nám umožňuje jednat v souladu s Boží vůlí, ale osobu Ducha svatého, neboť On je Boží moc a Boží milost.
Tento kus chleba, který požíváme při mši svaté, při svatém přijímání, je pravý a skutečný vzkříšený Ježíš – opakuji: kde je přijímán Ježíš, přichází také Duch svatý a dává nám sílu následovat Boží vůli, posiluje naše lidství, schopnost jednat podle příkladu Ježíše Krista.
Možná si řeknete, že opravdu nemáte sílu jednat tak, abyste Ducha svatého nezarmucovali. Je dobře, když si svou neschopnost jednat v duchu lásky, která dává svůj život za druhé, uvědomujeme. Jak tedy naplníme Boží očekávání?
Zdroj naší síly je ve víře v eucharistii. Jde o schopnost vidět, že v tomto malém kousku chleba, který přijímáme ve svatém přijímání, je skutečně přítomen vzkříšený Ježíš, a v něm celá Nejsvětější Trojice. A jde také o vůli otevřít život Boží přítomnosti a dovolit Bohu jednat v mém životě. Nebo snad vím, jak spolupracovat s Boží milostí?
V prvním čtení jsme slyšeli příběh ze života proroka Eliáše. Poté, co Eliáš na hoře Karmel objevil Boží velikost a nařídil vraždu více než čtyři sta kněží Baala, prchá před královnou Jezabel, která ho chce zavraždit za smrt svých kněží. V Eliáši vidíme člověka, který prožívá duševní zhroucení. Den předtím je velmi silný, vystupuje proti všem, na jeho modlitbu Bůh sesílá oheň z nebe, nebojí se nařídit smrt kněží Baala, a na druhý den je plný strachu před královnou a utíká. Bůh na tuto situaci odpovídá, posílá anděla, aby nasytil Eliáše chlebem.
To je pro nás důležitý obraz. Anděl představuje kněze, který slaví eucharistii, a dává nám tento vzácný chléb, který stejně jako Eliáše má moc nás přivést k Bohu. Dává nám energii překonávat každé duchovní zhroucení a jiné potíže, a také dává naději a sílu na další úspěšné putování životem, abychom byli schopni splnit Boží vůli.
Nebudeme zarmucovat Ducha svatého, když budeme s vírou přijímat eucharistii a tak dostaneme sílu úspěšně putovat do budoucnosti.