24. neděle v liturgickém mezidobí - 16. září 2018

Iz 50, 5 – 9a; Jak 2, 14 – 18; Mk 8, 27 - 35
Dnešní evangelium popisuje jednu z nejvýznamnějších událostí, která vysvětluje podstatu bytí křesťanem. U Césareje Filipovy Ježíš položil svým učedníkům dvě otázky. Za prvé se zeptal, co o něm lidé říkají a za koho jej pokládají. A pak se zeptal, kým pro ně je on sám, za koho ho pokládají?
Lidé v té době mluvili o Ježíši velmi pozitivně. Považovali ho za někoho velmi důležitého a významného, protože ho přirovnávali k Janu Křtiteli, Eliáši, nebo k nějakému velkému prorokovi.


Zvláštní je, že Ježíš na tyto názory, týkající se jeho osoby vůbec nereagoval. Mlčel. To znamená, že mluvení o Ježíši jako o někom mimořádném, jedinečném, nic neznamená a je dokonce i špatné.
Petrova odpověď, kterou jménem učedníků říká, že Ježíš je Mesiáš, je jedinou odpovědí, na kterou Ježíš reaguje a odpovídá. Pravda o Ježíši je jen jedna. On je Mesiáš.
Jaký obsah nese toto sdělení, že Ježíš je Mesiáš?
Toto tvrzení, že Ježíš je Mesiáš, obsahuje dvě skutečnosti. Mesiáš má podle Písma Starého zákona jedinečný úkol. Má zachránit lidi z prokletí smrti. Má překonat to, co je pro lidi nepřekonatelné. Mesiáš není srovnatelný s velikány a hrdiny tohoto světa. Z lidského pohledu nekoná veliké věci. Svým slovem a činem vykonal to, čeho žádný člověk není schopen, protože zlomil moc smrti. A z jeho vítězství nad smrtí vyplývá, že stojí nade všemi a žádá od nás plnou poslušnost a podřízení.
Vyznání Petra u Césareje Filipovy je pro nás křesťany naprosto zásadní přelomovou událostí, je to jádro křesťanství. Všechno, co církev dělá, všechno, na čem jsou založeny svátosti, co umožňuje jejich účinnost, začíná tímto vyznáním. Dveře ke křesťanství, k Boží milosti, se otevírají pouze vědomým, skutečným vyznáním, že Ježíš Nazaretský je Pán a Spasitel, a měli bychom ještě přidat, že On je můj osobní Pán a Spasitel.
Připomeňme si, že svátost křtu je odpovědí církve na toto vyznání. Většině z nás byl křest udělen na základě vyznání víry rodičů a kmotrů. To nás zavazuje osobně přijmout událost svého křtu. Každý z nás musí osobně dojít k poznání, odpovědět a vyznat, že věří v Ježíše Krista, který je jeho Pánem a Spasitelem.
Příležitost k této odpovědi máme při každoročním slavení liturgie Bílé soboty, kde jsme slavnostně vyzváni k obnovení křestních slibů. Pokud naše rty ještě nevyznaly, naše srdce ještě opravdově neuvěřilo v tuto pravdu o Ježíši, křest nemůže účinně působit v našem životě; a tak nevidíme v Bohu našeho Otce a jeho požehnání nám nemůže sloužit a vést nás k věčnému životu.
Dalším úkolem evangelia je ukázat cestu životem podle této víry, o které hovoříme. Ježíš říká: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě“, jinak svůj život ztratíme a smrt nás pohltí. Svatý Jakub nás učí, že víra je pravdivá pouze tehdy, když se prokazuje skutky. „Víra bez skutků je mrtvá.“
Když slyšíme o kříži, budí to v nás strach, odmítnutí, protože kříž máme spojený s utrpením. A kdo chce trpět? Pochopení Ježíšova kříže je spojeno s věrností vlastnímu životnímu povolání. A to je pochopení a přijetí Boží vůle a snaha být této Boží výzvě věrni. Křížem je také úsilí zachovávat Boží přikázání a následovat Ježíšovo evangelium. Přijetí kříže je bojem proti vlastnímu sobectví. A tato bitva je pro nás bolestivá.
Ježíšovým křížem byla absolutní poslušnost vůli nebeského Otce, samozřejmě, až po tento kříž na Golgotě. Ježíš křížem dovršil své celoživotní povolání. Součástí našeho života na Zemi jsou různá utrpení, protože takový je důsledek hříchu. Bůh nám nechce přidat další utrpení, naopak nás od zbytečného utrpení chránit. Pokud se rozhodneme následovat Ježíše v jeho poslušnosti nebeskému Otci, v tom, že budeme věrni svému životnímu povolání, například jako manžel, manželka, Ježíš slíbil, že neztrácíme nic z krásy lidského života, nepřijdeme o své štěstí a dosáhneme plnosti života na věčnosti. Myslím si, že takto bychom měli chápat kříž, který neseme.
Dnešní evangelium také odhaluje, jak rychle Petr přešel od Boží vůle ke svým nápadům, a tak dostal přísné napomenutí: Jdi mi z oči, satane. Vyznání víry v Ježíše Mesiáše, toho, který nás zachraňuje před smrtí, předpokládá pochopení významu kříže, přijetí Ježíšovy oběti a poslušnost Mesiáši. A tuto poslušnost nemůžeme pozměňovat podle sebe, racionalizovat nebo překrucovat.
Vyznání víry v Ježíše jako Mesiáše, je rozhodnutím k poslušnosti tomuto Mesiáši.