25. neděle v liturgickém mezidobí – 2018

Mk 9, 30 – 37
Abychom lépe pochopili dnešní evangelium, připomeňme si evangelium z minulé neděle, kde se Ježíš učedníků zeptal, za koho ho lidé pokládají. Pak položil svým učedníkům otázku: „Za koho mě pokládáte vy?“ Správná odpověď je jen jedna, Ježíš Nazaretský je Mesiáš, to znamená, že z Boží vůle má moc zachránit každou lidskou bytost z následků hříchu, ze smrti a věčné záhuby. Na věčnost neexistuje jiná cesta.

To znamená, že moje věčnost závisí na setkání s tímto mužem - Ježíšem z Nazareta, kterému musím svěřit svůj život, svou budoucnost.
Setkat se s Ježíšem a svěřit mu svou budoucnost lze jen skrze víru, jak je uvedeno v dopise Římanům: „Vyznáš – li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš – li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“
Vypadá to jednoduše: stačí jen uznat v Ježíši toho, který nám zdarma a nezaslouženě dává ten největší dar věčného života, a pak vyznat před druhými svou víru. V dopise Římanům se dále dozvídáme, že srdcem věříme ke spravedlnosti a ústy vyznáváme ke spáse. Neboť opravdu nic víc nemůžeme udělat, toto stačí. Velmi často jsme byli přesvědčováni, že musíme vykonat velké množství dobrých skutků, abychom Bohu ukázali, že jsme si spásu zasloužili, že jsme si to odpracovali. Naštěstí naše spása závisí pouze na správném vyznání víry v Ježíše Spasitele, což pro nás také není snadné. Máme velké obtíže něco zdarma od Boha přijmout.
Základní křesťanská pravda je: Ježíš nás spasil, jsme vykoupeni, ale nám lidem je velmi těžké uvěřit v Boží lásku, zadarmo nám danou.
Minulou neděli nám Petr ukázal další problém. Vyznal sice, že Ježíš Nazaretský je Mesiáš, ale dál smýšlel lidským způsobem, a poradil Ježíšovi pohodlnější cestu neposlušnosti Boží vůli, vybídl Ježíše, aby nedělal to, co chce Bůh.
Ježíš, po vyslechnutí Petrova vyznání začal vysvětlovat, jak bude plnit vůli Boží, tento mesiášský úkol spasit nás. Řekl, že bude odmítnut, vydán do rukou těch, kteří ho brutálně zavraždí. Také v dnešním evangeliu Ježíš mluví o finále svého života, kterým je smrt na kříži.
Petr to Ježíšovi snažně rozmlouvá, nechce, aby se to stalo. Také v dnešním evangeliu jsme slyšeli o učednících, kteří opět naslouchají o Ježíšovu utrpení, ale nerozumí tomu, a dohadují se mezi sebou o tom, kdo bude nejdůležitější v budoucí vládě.
Zde vidíme dvě možnosti, jak lidé odpovídají na nabídku spásy, daru věčného života. Petr ukazuje svou domýšlivost, a pýchu, jako by člověk měl právo vnucovat Bohu své myšlenky, nařizovat Bohu, co má dělat. Odpověď, kterou Petr uslyšel, byla tvrdá: Jdi mi z očí satane! V dnešním evangeliu učedníci slyší trochu lahodnější, ale také velmi jednoznačná slova. Hledáním osobních výhod ztrácíme podíl na Ježíšově daru spásy. Vyznání víry v Ježíše Spasitele neslouží k získání lepšího postavení a nadřazenosti.
Když Ježíš v evangeliu minulé neděle pokáral Petra, mluvil o nutnosti převzít svůj kříž, protože jen tak dojdeme spásy. V dnešním evangeliu Ježíš vysvětluje, co znamená vzít na své rameno kříž: Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech. Tuto pravdu jsme slyšeli i od svatého Jakuba minulou neděli, že víra bez skutků je mrtvá. Dobrý skutek je rozhodnutí následovat Ježíšův příklad. Ježíš nepřišel proto, aby mu někdo sloužil, ale aby sloužil všem lidem bez výjimky, až do krajnosti.
Dnešní druhé čtení nás napomíná, abychom jednali v duchu evangelia, to znamená, v duchu opravdové lásky k bližnímu. Tato vize života je nám trochu cizí. Nechceme být služebníky druhých. Chceme, aby ostatní sloužili nám, chceme nad ostatními vládnout, chceme být důležitější než ostatní. Ježíš v dnešním evangeliu říká, že pýchu zvládneme, když budeme jako děti. Máme si být vědomi, že Bůh je náš Otec, který nás chce vzít za ruku a vést životem, abychom dospěli v lásce.