Čtvrtek - 25. týden v liturgickém mezidobí

Lk 9, 7 – 9
Dnešní evangelium se znovu zabývá otázkou, kdo je Ježíš. Tuto otázku si tentokrát položil král Herodes, protože se doslechl o tom, co Ježíš dělá, a co říká. Tyto informace ho zaujaly. Slyšel různé výpovědi, které představovaly Ježíše jako člověka mimořádného, jedinečného a velkého. Herodes bedlivě pozoruje. Nechce slyšet něco nereálného, nepravdivého. Herodes chce znát pravdu.

Snaží se ho poznat.
I Herodes nás může naučit hledat odpověď na otázku, kdo je Ježíš Nazaretský. Máme různé druhy informací, které mluví o Ježíši. Potřebujeme otevřenou mysl, abychom byli schopni najít to, co je pravdivé. Nejde o to, abychom poslouchali a říkali o Ježíšovi krásná slova, ale to, co je pravda.
Jde o to, abychom byli schopni vyznat, že Ježíš Nazaretský je Pán a Spasitel, stejně jako Petr u Césareje Filipovy. Neexistuje nic důležitějšího, než vyznání Ježíše jako Pána a Spasitele. Tato pravda možná zní velmi jednoduše, ale není snadné ji pochopit.
Herodes se snažil poznat, chtěl Ježíše vidět na vlastní oči. Jak se Ježíše snažíme poznat my?
Je velmi snadné se uzavřít ve svém zbožném světě, ale není to křesťanství. Křesťanství je v podstatě neustálé prohlubování vztahu s Ježíšem a následování jeho příkladu.
Neboť z mrtvých nevstal Jan Křtitel, ale Ježíš z Nazareta. My křesťané ho musíme vidět očima víry. A pak ho budeme hlásat celým svým životem, že On je Pán a Spasitel. A toto naše hlásání musí být pravdivé, aby i jiní pochopili, co tato slova znamenají.
Bůh v nás bude mít zalíbení jenom tehdy, když budeme pravdivě svědčit životem o své víře v Ježíše Krista, který nám daroval spásu svou smrtí na kříži. A pokud v nás najde zalíbení, bude vždy odpovídat svým požehnáním, svou pomocí, která je pro náš šťastný život tak nepostradatelná.