Čtvrtek – 26. týden v liturgickém mezidobí

Lk 10, 1 – 12
Dnešní evangelium vypraví o vyslání učedníků, aby zvěstovali Boží království. Boží království je království Ježíše Krista. Zmrtvýchvstáním Ježíše z Nazareta Bůh ukázal, že Ježíš je Pánem nad životem a smrtí každého člověka. Když chci dojít do věčnosti, musím se podrobit vládě Ježíše Krista a s plným vědomím vyznávat, že Ježíš Kristus je můj osobní Pán a Spasitel.


Obraz vyslání dvaasedmdesáti učedníků říká, že k hlásání pravdy o Ježíši jsou vyzváni všichni křesťané, že hlásání evangelia není jen úkol kněží a biskupů.
Další důležitá informace je, že Ježíš posílá učedníky po dvou. Z toho vyplývá, že hlásání evangelia není jen předávání teoretických informací o Ježíši z Nazareta. Hlasatelé evangelia jdou po dvou, aby v jejich jednotě a jednomyslné modlitbě byl přítomen sám Ježíš. Ježíš přislíbil, že bude vždy reálně přítomen tam, kde se v jeho jménu sejdou dva křesťané a Bůh vždy vyslyší každou prosbu, kterou mu v jednotě předloží.
Hlásání evangelia není nějakou teoretickou přednáškou, ale zvěstováním samotného Ježíše. Ani nejhlubší lidská moudrost a zkušenost, kterou si můžeme předávat, nevyřeší naše problémy. Potřebujeme Spasitele, potřebujeme se setkat s tím, který řekl: „Já jsem přemohl svět!“
Žeň, o které Ježíš mluví v evangeliu, jsou situace lidí, kteří hledají pomoc, protože pochopili, že na své problémy sami nestačí. Ale ne každý člověk je k pomoci druhého nebo Boha otevřený. Proto evangelium mluví o odmítnutí hlasatelů Božích milostí. Ne každý chce od Boha přijmout dar pokoje. Pyšní lidé pomoc nepřijímají.
Ježíš potřebuje věrohodné svědky, kteří ukážou krásu Boží lásky, nezatemní pravdu o Boží milosti, která je vždy darem zdarma dávaným a kteří ukážou Boha, který nám slouží. Ježíš má jenom nás křesťany, aby ukazoval svou dobrotu.
Když odmítnu Ježíše, vede to vždy k eskalaci zla v mém životě. Důsledek je jeden: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému člověku.
Naše záchrana je jenom v Ježíši z Nazareta. Jeho zmrtvýchvstání je také naším zmrtvýchvstáním. To je jádro Božího zákona. Kéž bychom tuto radostnou zvěst opravdu slyšeli a s druhými se o ni rozdělili.