Všechno, co udělal, bylo v souladu s Božími přikázáními: Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí. Co mohu více udělat? Položme si otázku: Co já mohu ještě více udělat?
Ježíšovo slovo z dnešního evangelia ukazuje, že musíme dělat něco jiného. Naučili jsme se, že všechno bude v pořádku, když se budeme snažit věrně žít podle Božích přikázání. Textem dnešního evangelia je tato víra zpochybněna. Tak co tedy musíme dělat, abychom dostali život věčný?
Ježíšova odpověď je šokující. Vždyť tento muž udělal tolik dobrého, věrně plnil Boží přikázání. A Ježíš to neocenil a žádá od něj, aby se zbavil všeho majetku. Pak nás nepřekvapí otázka učedníků: Kdo tedy může být spasen?
Když Ježíš uviděl tohoto muže odcházet, řekl: Spíše projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.
Abychom mohli skutečně pochopit tato Ježíšova slova, je třeba si vysvětlit, co je to ucho jehly, o kterém Ježíš mluví. Jistě to není ouško v jehle, do kterého se navléká nit. Evangelní ucho jehly je druhem přechodu, brány ve zdi, kde nahoře je kruhový otvor a ve spodní části jen úzký průchod. Velbloud může prostrčit horním otvorem svou hlavu, přičemž jeho tělo spodním průchodem neprojde.
Toto Ježíšovo podobenství si můžeme vyložit následujícím způsobem: Slovo Boží a učení církve nám ukazuje, co pro nás v nebi Bůh připravil, slyšíme o daru věčného života. To znamená, že můžeme už prostrčit naši hlavu na druhou stranu zdi, která nás dosud odděluje od plného setkání s Bohem, ale celým našim tělem nejsme schopni se tam dostat. Můžeme už něco vidět, ale sami tam nemůžeme projít. Naše tělesnost zatížená různými životními zkušenostmi se tímto otvorem nemůže protáhnout. Na jedné straně jsme zatíženi našimi hříchy, a na druhé straně též úspěchy našeho života. Tohoto majetku máme moc. Podle slov dnešního evangelia všechno, co se stalo našim majetkem, který uznáváme jako svoje vlastnictví, se stává zatížením, které nám brání projít touto úzkou branou k věčnému životu.
Zopakujme si: tímto našim majetkem jsou nejen hmotné statky, ale také naše životní či náboženské úspěchy, naše schopnosti, naše vztahy s druhými a též hřích. Ježíš říká v dnešním evangeliu velmi jasně: odlož všechno, co máš a následuj mě.
Další část dnešního evangelia říká, že jedinou hodnotou, kterou potřebujeme objevit a přijmout, je přátelství s Ježíšem Kristem. Možná toto tvrzení vypadá banálně, ale dosažení této moudrosti je nad žezla a trůny a svou hodnotou vyniká nad zlato a stříbro.
Cenu přátelství s Ježíšem těžko doceníme. Jsme silně zakořeněni v tomto světě, ve kterém žijeme. Přijímáme především hodnoty světa. Bohatství tohoto světa je naše bohatství. Evangelní hodnoty pro nás znamenají málo. Přátelství se vzkříšeným Ježíšem zaměňujeme za účast na bohoslužbě, za zbožné modlitby a podobně.
Křesťanství předpokládá přijetí Ježíše Krista, Syna Božího, který nás spasil, je našim Zachráncem, jediným, kdo dává věčný život. Přátelství s ním není jen nějaká zbožnost. Papež Benedikt XVI. jasně napsal, že být křesťanem znamená setkat se se vzkříšeným Ježíšem, mít vědomí, že on žije. A když jsem to opravdu zažil, ovlivňuje to významně můj další život. To znamená, že evangelní hodnoty se stávají mými osobními hodnotami, že moje jediné bohatství je přátelství se vzkříšeným Ježíšem a jeho následování.
Ježíš není někdo, kým mohu být jen dočasně fascinován a okouzlen. Setkání se vzkříšeným Ježíšem změní můj pohled na život, inspiruje mě ke změnám stávajícího způsobu života.
Odpověď na otázku, co musím dělat, abych dostal věčný život, zní: musím toužit po setkávání se vzkříšeným Ježíšem, mít jednoznačnou zkušenost, že žije.
Co mi k tomu může pomoci?
Odpověď najdeme ve druhém čtení, které nás upozorňuje na význam Božího slova, na Bibli. Boží slovo je silou, která je schopná všechno v nás proniknout, a dát sílu k novým rozhodnutím, k novým životním volbám.
Je otázkou, zda najdeme odvahu změnit náš život, opustit jedno bohatství a zvolit jiné. K tomu načerpáme sílu v každodenní četbě Bible.
Odpověď na otázku: „Co mám udělat, abych byl spasen?“ v našem případě znamená zúčastnit se setkání nad Biblí pro dospělé, které se koná každý čtvrtek a pro mládež každý pátek.