Lk 10, 1 – 9
Když Ježíš vyslal dalších dvaasedmdesát učedníků, ukázal tím směr vývoje křesťanství. Nejprve Ježíš svým prvním učedníkům představil sebe, předal informace o Bohu, o cestě, na které člověk může dosáhnout věčného života. Ty, kteří porozuměli a získali zkušenost své spásy, posílá k dalším lidem. Aby člověk mohl přijmout dar Boží záchrany, potřebuje bližního, který mu věrohodně o Boží milosti bude svědčit a k setkání s Bohem ho přivede. Křesťanství k svému vývoji potřebuje věrohodné svědky.
K věrohodnému svědectví patří společenství. Ježíš neposílá zvěstovat evangelium jednotlivce, minimum jsou dva. Ti, kteří jdou hlásat Ježíše druhým, si musí být jisti, že předávají pravdu o Ježíši. Jejich úkolem je mluvit o Ježíši tak, aby posluchači získali touhu osobně se s Ježíšem setkat. Jejich řeč má povzbudit v jejich srdcích opravdový zájem o Ježíše, nepřipoutat je k sobě.
Prvním místem hlásání Ježíše je rodina. Podstatný úkol rodičů je přivést své děti k Ježíši. Proto křesťané žijí v manželství, aby rodili své děti pro Boží království. Rození pro Boží království je nejdůležitější poslání rodičů vůči svým dětem.
V tomto úkolu křesťanské výchovy dětí v rodině jde především o budování atmosféry pokoje. Hlasatel Ježíše má na prvním místě přinášet pokoj: „Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: Pokoj tomuto domu“. Ježíš je kníže pokoje, proto jeho svědkové mají především přicházet v duchu opravdového pokoje. Rodiče se musí snažit budovat svůj manželský vztah tak, aby jejich děti mohly vyrůstat v prostředí, kde se rodiče opravdu milují, žijí v duchu odpuštění a vzájemné služby.
Život v duchu pokoje umožňuje Bohu uzdravovat naše lidské nemoci. Tam, kde se manželé zapojí do budování vzájemných vztahů v duchu Kristova pokoje, bude v jejich životě růst Boží království a zároveň budou zakoušet Boží milost, která přináší potřebné uzdravení.